V případě zájmu o vystoupení Václava "Upíra" Krejčího na Vaší akci, neváhejte mě kontaktovat ZDE.




Denní aktualita - nemusí být vždy elita


Dnes má narozky Petr Jablonský, jeden z nejlepších imitátorů... můj kolega z divadla
15.10.2012


Děkuji ti Péťo Jablonský za krásné přání k mým narozeninám... které jsem měl pár chvil před Tebou 13.10.2012, vypadá to člověče, jako bys mě chtěl dohnat, ale z mého pohledu škoda nestane se, z Tvého, nepospíchej tak. K Tvým tryskovým, pardon Kristovým létům... Péťo, Petře, Petříku...  přeji Ti pevné zdraví, mnoho pohody, života pln dobrých a vtipných nápadů a jejich uplatnění, a vůbec nej nej nej vše čeho chceš ...
A mnoho tak dobrých kamarádů jako jsem já ! Škoda, že nejsem kamarádka, šel bych do Tebe hned.
To Ti přeje Václav Upír Krejčí, a také Tvůj obdivovatel



Bylo to velký
14.10.2012

Bylo to velký !
Bylo mi velkým potěšením, setkat se tak s velkým člověkem, jakým je Pavel Řehák - generální ředitel České pojišťovny. Když u mě ve studiu Happy Řepy, natáčel pod mým "skoro velkým" režijním vedením - pořad Ivo Tomana: O úspěch s úspěšnými. A odtud odjel na Velkou Pardubickou. a já byl hrd, že ho opět vidím, při předávání hlavní ceny... A pro jeho děti, dal neméně velký dárek, dvd - Up.Paráda, a pro něho ještě cd Dýza Boys, protože, krásně mluvil o svých študií v Chigagu... kde jsem měl poslední "VELKÝ" úspěch s Ivo Pešákem 3.5.2011.



K narozkám mě Blesk dal dárek... byl se mnou 24 hodin
13.10.2012

Díky Blesku

Up

P.S. dnes je mě 57 let... kruci a není to zbytečně moc?



Ve všem hledám srandu - Veleslavin39
11.10.2012

http://www.veleslavin39.cz/files/FINAL_10_2012.pdf

titluka a od strany 6 - 8

Ve všem hledám srandu,     říká Václav Upír Krejčí

Václav Upír Krejčí je český herec, mim, bavič, zpěvák, scenárista, spisovatel a muž mnoha dalších profesí.  

Václava Upíra Krejčího jsem zastihl mezi dvěma akcemi: přijel z Frýdlantu z celodenního moderování a připravoval se odjet do Rozvadova zpívat s Walda Gangem. Po neděli se pak na týden chystal divadlem do Ostravy. Je zkrátka v jednom kole, ale nevypadá, že by mu to vadilo. Spíše naopak.
 

Vaše aktivity jsou natolik rozsáhlé, že váhám, kde začít. Nejlépe asi na úsvitu Vaší umělecké dráhy. Kdy a jak jste vstoupil do šoubyznysu?

Už jako kojenec. Sranda mě bavila od chvíle, kdy jsem začal vnímat svět. Smích mi chutnal víc, než mléko z prsu. Už v dětství jsem vyhledával nejrůznější komické situace, abych se mohl smát, chodil na ně do kina, do cirkusů. Připadal jsem si, že jsem rentgen na srandu, nevnímal jsem nic jiného. Když učitelka vykládala látku, třeba matematiku, a pětka mě připadala jako fór, tak jsem se smál. A když jsem ji skutečně dostal, tak jsem se smál ještě víc. Ve všem jsem hledal srandu, což mně zůstalo dodnes.

Chtěl jste už od začátku své kariéry být bavičem, nebo jste uvažoval i o „vážném“ dramatickém umění?

Bavit lidi jsem chtěl od chvíle, co si pamatuju. Později jsem zjistil, že když herec vážných rolí zabrousí do humoru, je neuvěřitelně uznáván. Opačně to ale nefunguje, nevím, proč to tak je… Humor je u nás pořád brán jako něco pod úrovní. Když komik zahraje vážnou roli, tak se z toho nikdo nepotento. Něco podobného se podařilo snad jen Vladimíru Menšíkovi. Ale já o to vlastně na jevišti ani nestojím, mám totiž pocit, že když se diváci nesmějí, tak asi špatně hraju.

Co Vás baví nejvíce: hraní, psaní, muzicírování?

Mě baví tohle všechno. Ale někdy pokukuju po tom, co zrovna nedělám. Když začínám psát novou knihu, tak si říkám, proč to děláš, vždyť ti to nejde, proč nehraješ divadlo, to ti jde! A když zkouším nové divadlo, říkám si, proč nepíšeš, vždyť ti to psaní jde mnohem líp. Vysvětlím to: když něco nového vzniká a jde to ztuha, nedaří se, já pořád nemůžu přijít jak na to, jsem na sebe nesmírně naštvaný. To je to, co nemám rád, člověk si připadá neohrabaný, hloupý, trapný, nahatý… Ale pak, když se to narodí, začne to šlapat a začnu si vymýšlet gagy, je to nádhera - to jsou ty okamžiky, proč nechodím pracovat třeba do fabriky. 

V několika hudebních skupinách jste hrál na bubny. Fanynky na bubeníky většinou dost letí. Jak to bylo u vás?

Fanynky na mě sice vždycky letěly, ale skoro nikdy z toho nic nebylo. Žádná totiž neměla trpělivost čekat, až si své nádobíčko, tedy bicí soupravu a všechny ty škopky sbalím. Takže ony mezitím raději sbalily kytaristu. A tak jsem za trest úplně přestal na bicí hrát.

Se zesnulým Ivo Pešákem jste měli hudební uskupení Dýza Boys. Věnujete se hudební kariéře, i když jste zůstal sám?

Ivo je nenahraditelný ve všem a moc mně chybí. Naposledy jsem s ním stál na jevišti v Chicagu, bylo to 5. března 2011, byl úžasnej a měli jsme neuvěřitelný úspěch, píšu o tom na svých stránkách www.upir.eu v denní aktualitě. Plánovali jsme vydat ještě jednu desku. Už nebude. Škoda, ono nám to dohromady ladilo a spousta zpěváků nám to záviděla. Vymysleli jsme si, že budeme diskotékoví dědečkové, vymýšleli jsme si choreografie a psali texty. Ivo byl naprostý profík ve všem a dokonalý sluchař. Trpěl mě vedle sebe, mě, zpěváka amatéra, toho si vážím. Držel mě na uzdě, když jsem si na koncertě začal hrát s hlasem a dělat něco, co tam nepatřilo, to pak jen zasyčel: „Nedělej to! Je to zbytečný“. Dneska zpívám sám, bez Iva. Vlastně já zpívám naživo a Ivo zpívá z reproduktorů. Na vystoupeních to komentuji: „Vážení diváci, mě uslyšíte živě a Ivo Pešáka rovnou shůry…“

V současné době hrajete v zájezdovém divadle Artur ve dvou představeních: Dívčí válka a Hledám milence. Jak se cítíte v rolích, které jste si nenapsal sám?

Cítím se v nich, jako bych je sám napsal. Navíc hraju s bezva hereckou partou: Miluška Bittnerová, Veronika Nová, Dominika Kadlčková, Tomáš Krejčíř, Mirek Šimůnek, Jindra Kriegl, Petr Jablonský a další… Těším se na každé představení, na každý gag, který se musí přesně vystavět, dát mu ten správný timing, aby se lidé zasmáli. A těším se na nové fóry, které vymyslím buď já, nebo kolegové. Kuriozitou je, že nechodíme do šaten, když nejsme zrovna na jevišti a pozorujeme z portálu, kdo co řekne, jak to řekne a pak o nových fórech diskutujeme, zda není lepší udělat jinou pointu, či to říct odlišně. Baví mě ten proces. Baví mě náš společný humor. Při jednom představení Dívčí války jsme napočítali přes 200 velkých smíchů.

Jak často s Arturem vystupujete?

Já hraju tak osmkrát do měsíce, ale divadlo hraje častěji. Nejezdím všechna představení, mám alternaci, to musí být, dát dohromady tak vytížené herce je obtížné.

V jakých dalších rolích a projektech Vás Vaši příznivci mohou vidět?

Vedle vlastních představení ještě hraju se souborem Pavla Trávníčka ve hře Otylka.

Co film a televize? Na čem momentálně pracujete?

Do českých filmů mě nikdo neobsazuje. V těch hrají pořád jedni a ti samí lidé, zrovna tak v televizních seriálech, to pak ani nevíte, na jaký seriál se zrovna díváte. 

Ještěže existují zahraniční produkce a režiséři, kteří u nás natáčí své filmy a já si v nich sem tam zahraju i vážnou roli.

Sám například režíruji televizní pořad s názvem Ivo Toman: O úspěchu s úspěšnými, režíruji i pořady televize Harmonie TV, vymýšlím televizní reklamy a režíruji a natáčím je ve svém vlastním studiu Happy Řepy apod.

Kolik knížek jste vydal? Píšete další?

Když se podíváte na mé stránky www.upir.eu, tak některé knihy mnou napsané si můžete přečíst, jsou tam převedené, protože znovu už nevyjdou a jsou dávno vyprodané. Najdete jich tam deset, ale napsal jsem jich celkem třináct. Jedna je stále připravena k vydání, jmenuje se Tiskařský šotek a já. Teď píši o svém dětství, což postupně vychází v Brně a okolí v NEW a v Rakovnických novinách (v Rakovníku proto, že jsem se tam narodil). Při psaní této knihy vzpomínek se mně postupně vybavují okamžiky, příhody, chvíle a já zjišťuji, že mé dětství byl vlastně pěkný horor. Když má žena Zuzanka zjistila, jaký mám záměr, zatěšila se, že si naše dcerky počtou, jaké měl dětství jejich tatínek. Po přečtení několika kapitol ale zesmutněla a řekla: „Tak tohle našim dětem dávat číst nebudeme. A tobě to tvoje dětství fakt nezávidím. Nechápu, že na to, co jsi všechno prožil, nejsi zlý, ba naopak.“

Na dnes již zaniklé TV Public jste měl vlastní pořad pro děti Up.Paráda. Jak pořad vznikal a jaký měl ohlas? Mohou se s ním děti setkávat někde jinde?

Televizní pořad Up.Paráda (ukázky jsou na www.uptv.cz) trhal dva roky rekordy ve sledovanosti, ale nějak to nikoho odpovědného asi nezajímalo - natáčení jsem si platil sám. Vlastně jsem té televizi financoval sledovanost, protože ona u mého pořadu prodávala reklamní čas. A tak jsem ty velké firmy, banky, pojišťovny sám oslovil a nabídl jim ten samý reklamní čas mnohem levněji. Odpověděly, že děti nejsou jejich cílová skupina. Ale když můj pořad v podvečer skončil, hned za ním odvysílaly svoji reklamu právě ony jmenované, tak tomu nerozumím. Vlastním dnes minimálně sedmdesát třicetiminutových dílů, které dám jakékoli televizi, když bude v Up.Parádě pokračovat. Neříkám, že není zájem, ale nejradši by všichni brali zadarmo. Kdyby se však našel partner, který by si koupil i příslušný reklamní čas, tak bych souhlasil. Takže partneři pozor, to není charita ani sponzorství, ale normální byznys a ceny mám dobré.

Co dalšího nabízíte dětskému divákovi?

Srandu… a v ní zabalenou výchovu, škola hrou se tomu říká. A prosím za děti. Věnujte jim víc času, chvalte je, říkejte jim, že je máte rádi, vyslechněte je, i ony mají své velké problémy, byť jsou „jen“ dětské. V jedné své knize Pecka a Kecka na planetě Fantasie píši: „My dospělí máme svá měřítka důležitostí – úspěchu, moci i majetku, a tolik jsme se svým dětem odcizili. Co o světě svých dětí víme? Co víme o jejich touhách, přáních i radostech? Kolikrát denně je obejmeme, kolikrát denně je pohladíme, kolikrát denně jim řekneme, že je máme rádi? Jak často je dokážeme pochválit? Spíš čekáme na jejich chyby a zbytečně často je káráme. Stojí ony vůbec o naše úspěchy a slávu? Nestojí mnohem víc o náš čas a projevený zájem? Nestojí více o pocit, že jsou to naše děti? Dejme jim lásku, porozumění, čas i radost. Nedovolme, aby se z nich stali TROSEČNÍCI Z OSTROVA POZAPOMENUTÝCH DĚTÍ.“

A choďte s dětmi do divadla, nejenom na mě, děkuji.

Proč jste se skoro vytratil z pořadů České televize?

To není můj problém, ale těch, kteří tam sedí a rozhodují o nás za naše televizní poplatky. Někteří lidé mi říkají: „Pane Upíre, já zaplatím koncesionářský poplatek a vidím někoho, koho vidět nechci, já chci vidět vás, řekněte jim to!“ A Česká televize je v tom zvláštní, u ní v dětských pořadech, mimo Michala Nesvadby, který to umí s dětma suprově skoro jako já, hahaha, není pomalu nikdo, kdo má dětem co říci. Moje Klárka a Kristianka se vlastně ani na ČT nedívají, protože jednoho herce se bojí, a tu druhou herečku, kterou já miluji, mé děti nemilují a nechtějí.

Já vím čím to je! To mně říkal už režisér Zdeněk Podskalský: „Upíre, vy to budete mít v uměleckém životě hodně těžké. Jste barevný, výrazný a s takovými nápady, že se vás všichni bojí. Jenom když zapadnete mezi šeď, teprve pak uspějete.“ Asi jo, ti herci, o kterých teď mluvím, jim to odříkají a neřeší, jestli je to blbý, je to netrápí. Já bych si to přepsal. Nebo raději celé sám napsal. A dnes už mám takové zkušenosti s dětmi, že i sám zrežíroval. Vím, co dětský divák chce, co dokáže vnímat a co naopak nechce.

Jaký druh humoru opravdu, ale opravdu nemusíte?

Intelektuální, takový, kterému se nikdo moc nesměje. Nemůžu pochopit, když někdo řekne, že má rád intelektuální humor, že se směje, ale tak trochu vnitřně. Ti, kteří to říkají, se snad nad námi povyšují? Skvěle to řekl můj kamarád Ivan Mládek: „Humor je jen jeden - ten, kterému se lidé smějí.“. S tím se nedá než souhlasit.

13. října oslavíte sedmapadesáté narozeniny. Čím vším, o čem jsme se ještě nezmínili, jste ještě za tu dobu byl?

Otiskněte, prosím, co jsem onehdy napsal na své znamení, tedy Váhy. Jooo, Těžká Váha Upír Krejčí

Dostalo se mi do ruky pojednání o tom, jací jsou lidé ve znamení Vah, nebo jací by měli být. Narodil jsem se 13. 10. 1955, a tak do znamení Vah patřím… Některé názory jsou rozdílné, některé patrné, některé nepatrné, jiné opatrné. Dolíčky, ač jsem se dočetl, bych měl mít ve tvářích i na bradě, ale tam mám vousy, takže nejsou vidět. Také by měly být na kolenou. Celý jsem se svlékl, před zrcadlem hledal, nenašel… Možná jsem je tam měl, odstranil jsem je, když jsem si nechal vrtat kolena pro korunu. Mám akorát dva ďolíky na hýždích. Ale to se asi nepočítá.  Jako člověk narozen ve Vahách mám často pocit, že jdu spát na opačnou stranu misky vah, než leží problém. Abych ho tím vyvážil. Často se vážím, to kvůli tělesné váze, protože v tomto znamení k tomu máme sklony. Mám rád i čerstvé květiny ve váze. Často se jako umělecký artikl vyvážím do ciziny. Častokrát se i do někoho navážím, mám rád spory, když vidím, že někdo je vůl. I když se snažím vážit slova, jsem velmi drsný, dokáži říci takové věci, za které by někdo jiný dostal pěkně přes pusu a ono to fakt prochází, protože toto znamení to umožňuje. Ale stejně bývám na vážkách jak to dopadne, protože o všem a hlavně o sobě stále pochybuji. Vše rozebírám a hledám nejlepší řešení. Nakonec by to stejně bohyně spravedlnosti musela na svých vahách rozřešit v můj prospěch. Jsem totiž vyznavačem spravedlnosti a nesnáším křivdy. A co se týče psů a koček… prý je zbožňuji. Lidi, mějme se raději víc navzájem rádi a nenahrazujme lásku člověčí za lásku zvířecí. Ať nejsme zvířata!  

A teď mne napadla celkem zajímavá myšlenka, že VÁŽENÝ ČLOVĚK se musel narodit ve vahách. Takže já jsem vlastně proti své vůli vážený člověk. To asi proto, že mi nic neříká vyvážená strava. A teď tu sedím jak váhavý střelec, protože hledám pravdu. A indické přísloví o vahách říká: Dobro přináší výstřednosti, jinak přestává…

Tak já raději přestanu, protože jako váha miluji potlesk, uznání a jsem ješitný. Ale aby bylo vyvážené zpravodajství, tak to popřu. P.S.: Na závěr pár mott od Vah Upíra Krejčího:

Dvakrát měř, jednou umřeš! HavlovoUpírovské společné motto: Láska a pravda zvítězí. Čest poraženým. Nad lží a nenávistí. A kdo to zjistí?

Co považujete za svůj největší úspěch?

Že vůbec jsem! Že jsem dostal tu protekci a narodil jsem se na tento krásný svět.

Co myslíte, kdy bude konec světa?

Až já zemřu, hahaha.

Jaký je Váš vztah k Praze 6?

Velice kladný. Vlastně na Praze 6 bydlím, ale jen kousek dál, v Řepích. Na Kulaťáku má maminka mé ženy, tedy tchýně, oční ordinaci, kousek od ní chodím k její kamarádce jako mé obvodní doktorce. Dole pod nimi má kasino Pavel Pásek, v jehož kapele Walda Gang zpívám. A ve Verdunské ulici tchýně bydlí. Naproti ní má můj kamarád Tomio Okamura obchod. U Skleňáku se rád dívám na vrtuli - sochu Franty Bělského, českého sochaře, který byl uznávaný a byl jeden z nejslavnějších sochařů Anglie, byl i předsedou svazu sochařů. Znal jsem ho osobně. Byl manželem Ireny Sedlecké, což je sestra maminky Michala Nesvadby. Také ona je slavná a uznávaná sochařka Velké Británie, která sochala Niki Laudu, Yula Brünnera, Laurence Oliviera, Freddie Mercuryho (to je ta socha ve švýcarských horách na jeho posmrtném CD). A já u ní několikrát bydlel v Londýně a napsal o ní i povídku. Projevil jsem přání, že bych chtěl mít taky takovou tetu, jako má Michal Nesvadba. A ona mi zavolala a řekla, „Říkej mi teto, odedneška jsem i tvoje teta.“ No není to krásné? Pak mně nabídla, jestli bych o ní nenapsal knihu, že mi věří, jinak žádné rozhovory nikomu nedává. Prý Upírku, přijeď na půl roku, budeš bydlet v Londýně v mém prázdném domě a všechno budu financovat. Nádhera! Kvůli jiným závazkům jsem ale musel odmítnout, třeba na to ještě někdy dojde.                                                                                                           Jiří Hruška

                                                                                                       

 



I.Toman: O úspěchu s úspěšnými
5.10.2012

 

Je to neuvěřitelné, díl s panem Janem Muhlfeitem, už má přes 226.000 sledovanost. Tento pořad se točí u mě ve studiu Happy Řepy, já ho režíruji a společně se Slávkem Purkrábkem ho střiháme.

dalším hostem, kterého právě střiháme byl Andrej Babiš..., byl opět skvělý...

 

http://www.stream.cz/uservideo/756999-4-ivo-toman-a-jan-muhlfeit-cele



V.I.P.Prostřeno
4.10.2012

1díl - Upír Krejčí a Dominika Mesárošová
http://play.iprima.cz/all/284944/15291

2 díl - Hanka Mašlíková a Katka Svobodová
http://play.iprima.cz/all/285292/15291

 

 Má verze... vysvětlení? Hanka Mašlíková řekla „Lidi jsou svině!“
…a asi myslela mě?
Docela mě šokovalo jak Mašlíková, mě osočila, že jsem se opil.. Já se pokusím průběh večera popsat. Nejdříve jsme jeli s Katkou Svobodovou v autě, který ř

ídila mladá dívčina, se kterou jsme se fakt báli jak v životě v autě s nikým, to už jsem byl vynervovanej. Pak jsme vystoupili, někde daleko za Prahou, a když jsem uviděl velkýho psa, dostal jsem další strach! Prosil jsem , aby ho odvedli, že se bojím psů! "Neboj tenhle pes nikomu nikdy neublížil" A já tyhle pejskaře, kteří to řeknou nenávidím, věděl jsem, že tenhle pes mě kousne! A taky kousnul. Přímo doprdele! Tak jsem byl od začátku negativní vůl. A pak nám dala pívo třetinkové, já si dal dvě a pak nám řekla, že je to silný pívo, má osumnác procent alkoholu, tak jsme byli šokovaný a taky opilí. Po večeři jsme jeli někam daleko ke koňům. Byla skoro půlnoc. A já se opět bál, že nás Hanka bude nutit jezdit na koních, naštěstí se nestalo. Děkoval jsem jí za to! ALE, ale. Když jsme tam přišli zmrzlí, s pocitem, že si nemůžeme nic koupit. Byla to samota. Jediní, kteří tam byli, byli ošetřovatelé koní. Začal jsem provokovat, "Tady není ani čaj s rumem? ani alkohol na zahřátí?" a já koukám a na stole stojí flaška vína, tak za 60,-Kč, a tak jsem rozhodl, že jí vypijeme. A začal rozlévat štábu, "Kdo chce ať se napijééé" . A hned jsem také vyndal 500,-Kč, aby to nebyla krádež, ale výhodná koupě! Možná to Hanku naštvalo. Promiň Hani, máš pravdu, jsem opilec, asi.
Jestli to teda bylo ono, protože jsi to vlastně nevysvětlila.



Prohibice... a Kyklop
23.9.2012

Dík... že se zajímáte co mě trápí...

Up

http://www.super.cz/15246-celebrity-promluvily-o-prohibici-nejvic-trpi-kralovna-prasku-a-alkoholu-iveta-bartosova.html

 

A k tomu, ani to tématické není... KYKLOP... kamarád  - MAXIM TURBOLENS...

též na narozkách Vlastíka Korce...

Up



Narozky Vlastíka Korce
17.9.2012

Tak jsem byl pozván na oslavu narozenin - 40 let - Vlasty Korce... Dík, bylo to příjemné, až na to že náš všechny média nutili odpovídat, co říkáme na zákaz prodeje alkoholu.

http://revue.idnes.cz/anketa-celebrity-a-prohibice-dg2-/lidicky.aspx?c=A120917_233349_lidicky_ved

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/181657/vlasta-korec-k-narozeninam-dostal-lahev-metanolvice.html

http://www.blesk.cz/galerie/celebrity-ceske-celebrity/248088/?foto=18

http://www.lidovky.cz/korec-slavil-ctyricatiny-prijel-i-gott-d90-/ln-video.asp?c=A120918_171327_ln-video_ape



Pošpiněný Walda Gang
30.7.2012

http://kultura.idnes.cz/benatska-noc-podruhe-0rf-/hudba.aspx?c=A120729_112906_hudba_ob


Kritik nepochopil, že jsme kapela cirkusová pro zábavu, a lidi se také bavěj, takovej úspěch jakej jsme měli my... můžou závidět i Vedralové, ty voléééé... hlavně že je prdél a já mám lovéééééé... Pan Vedral zapomněl, že neuráží nás, ale těch 20.000 diváků... Asi
Vedral chce, aby VY lidé, a Ti kteří jste na nás šíleli, tleskali s rukama nahoře celou hodinu, aby jste se dívali raději na telenovelu? tak starou belu ! příště bych se na takový akce pane Vedral, nedral... kriticky, pusťte si doma co máte rád, fakticky ! Bude nám všem líp - píp

P.S. Pardon zvažoval jsem zda to jsem dát, či nikoli... je to poměrně dost sprosté... tak se všem omlouvám se, za mou bezprostřední reakci ! Up



NEDĚLNÍ BLESK
29.7.2012

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/178766/v-kasinu-prohral-milion-upir-krejci-vzpomina-na-michala-peska.html

Má reakce ?

Děkuji za článek... pane Dušane, no grafik je asi vůl...
za tu fotku poslední vpravo, nějak není, že? /s klaunským černým nosem/ Kdybych vlastnil Blesk, tak letí…

A teď, co vypadlo po schválení…? A to kvůli čemu?

Zkuste porovnat.

Blesk:

Gauneři se zalekli a pustili ho ven. Pešek si však i v této situaci neodpustil furiantské gesto. Když vše vyřídil a vycházel ven, houkl na zaskočené gangstery. „Jo, zítra si pusťte Studio Kamarád, budu tam s Upírem!“

Smích v krematoriu

Upírovy „služby“ využil Pešek i po své nedávné smrti na rakovinu plic. Právě kamaráda Vaška si totiž na smrtelnéposteli vybral aby přednesl smuteční projev na jeho pohřbu. „jestli tam nebude mluvit Upír a jestli to nebude sranda, tak tam nepřijdu,“ řekl své dceři. Upír na pohřbu opravdu promluvil a hned třikrát se krematoriem rozlehl smích. Jeden za všechny: Když  věnoval 3tis. vizitek své ženě a na nich  „Manželka Michala Peška“, „Teprve v poslední větě se mi zlomil hlas a rozplakal jsem se dost nehumorně,“ vzpomíná stále ještě dojatý Upír. 


: <- 80 :: 90 :: 100 :: 110 :: 120 :: 130 :: 140 :: 150 :: 160 :


Denní aktualita...
Curriculum a tohle víte?
Upír - co vše dokázal...
Hit,hit, hurá - písničky Michala Peška a Upíra Krejčího
Media - co píšou... Upír TV Videa
Ivo Toman: O úspěchu s úspěšnými... V.I.P. Prostřeno
Moderování Zpívání Představení pro dospělé Představení pro děti Dívčí válka Divadlo Pavla Trávníčka Mimtrio Čundrcountry šou
Knihy mnou napsané Kniha on-line: Krásné hororové dětství Básně Články vyšlé
Ulice Legrace
Mezinárodní den smíchu
Fotka s podpisem Fotky - osobní Fotky - se slavnými Fotky - herectví Fotky - pro media Podpisové karty

Weby Kontakt

Zasílání novinek: 



  Partner UPTV

   © Václav Upír Krejčí | Design & Script: Jiří Sychra / wwwbrno.cz .