15.5.2012 – 11.10 nad rakví Michala Peška
Dovolte, abych zavzpomínal…
Těch příhod s Michalem bylo opravdu hodně, taky jsme se dlouho znali.
Škoda, že ty nejvtipnější jsou nezveřejnitelné, vím Míšo, ty bys je řekl určitě…
Ale já dnes nemohu promiň
Kamaráde… Za ten fór to stálo ! Často… si to říkal… a mě se to líbilo
Začínali jsme naši srandu dělat u vás doma, když šli malé děti spát, tak jsme jim zpívali vlastní vtipné ukolébavky, nejdříve improvizované, pak složené na míru tvým dětem.
Když jsme později spolu začali uvádět dětský televizní pořad - Studio kamarád
Tak jsme v těch písničkách pokračovali, a někdy to byly pěkně krásný kraviny! Bavilo nás to. A měli jsme jich tolik, že jsme z nich udělali vlastní televizní Hitparádu – HIT, HIT HURÁ… Ta měla pro nás výhodu, že vždy zvítězila naše písnička, ale rozčilovalo nás, že naše písnička také byla poslední.
Jmenovali se: Styděla se ropucha, Ježibaba to je baba, Tik-ťak tik-ťak zpíváme, Když jsou Vánoce trpí emoce, Na vyloupení banky jsou nejlepší tanky – jenže my máme jen na tatranky, Pravěk bude – uta uta uta až chytíme mamuta,
Když jsme vždycky nějakou složili a měli jsme z ní dobrý pocit, chtěli jsme ji hned někomu zahrát, ale nebyl nikdo po ruce… a tak jsem vzali telefoní seznam, a namátkově otevřeli, vybrali pěkné jméno, třeba Libuše Šťastná… zavolali jí, nejdřív byla Libuše nevrlá a když jsme řekli, že Michal Pešek a Upír Krejčí jí zahrajeme novou píseň, svolila. Když jsme dohráli většinou ti lidé byli dojatí, ale my také…
Tak takhle jsme si s tím našim životem hráli…
Dík za to, že jsi byl tak velikej kamarád, dokládá to… to, že si jel na skoro měsíční turné s Mimtriem do Dánska. A tobě nevadilo, že tam budeš dělat kulisáka a čerňáka, tebe zajímalo jen, že budeme spolu dělat srandy.
A tam jsem dostali nabídku učit ve škole pro nezaměstnané.
A souhlasili jsme s tím, že budeme honorovaný za jednoho žáka. Na první hodinu přišli dva a již na páté hodině jsme měli žáků třicet. Učili jsme tu naši srandu denně 2 hodiny dopoledne, 2 hodiny odpoledne. A stále se zvyšoval počet žáků, nakonec jsme jich měli šedesát, a za každého, který odešel za prací jsme získali nevýčislitelnou finanční odměnu, protože díky nám získal tu práci. Já jsem učil a ty překládal, ty jsi učil… a já mlčel, doplňovali jsme se úžasně…
A to bylo skoro ke konci našeho učitelování, jsme přednášeli zrovna o humoru. Žáci nám viseli na rtech… bylo vidět, že je to baví, a nás to bavilo neméně tak
Když jsem domluvil jednu z myšlenek, čekal, že budeš překládat, a ty ? Ty jsi mlčel, nepřekládal. Vyděsil jsem se. Mezi zuby jsem procedil, „Co blbneš proč to nepřekládáš? Ty nesouhlasíš s tím co jsem řekl?“
„Ale jo, to bylo moudrý, chytrý, vtipný…“ ale pořád si mlčel… žáci už znejistěli. „Míšo co blbneš…!?“ A ty jsi mi na to řekl, „V klidu, užívej si to!“ stále jsem nechápal, „A co? Co si mám užívat?“ A ty jsi všem těm nezaměstnaným žákům řekl, „Pšššš! Buďte ticho!“ Když ten dav ztichl. Pošeptal si mě, „Poslouchej, slyšíš? Každou vteřinu nám každému na konto tečou 4 dánské koruny. Už slyšíš jak ty prachy cinkaj?“
A tvůj fór s vizitkami považuji za velegag a charakter stylu tvého humoru…
Tvá žena Hana, si přála vizitky, a ty ses nabídl, že vlastně nevíš co bys jí jiného dal… souhlasila. Nadešel den N. žena se těšila, když rozbalila balíček s tiskárny… na těch všech vizitkách stálo
„Manželka Michala Peška“
13.10. loňského roku si mě volal a moc pěkně si mě přál k narozeninám….
A pak jsem ti ještě děkoval přes sms a ptal se a co tvoje narozeniny… odpověď přišla
Nestarej se o mé narozeniny, dřív bude pohřeb…
Netušil jsem, že máš pravdu, myslel jsem, že je to další tvoje sranda.
Pak jsem tě psal ještě mockrát,
Míšo, jak žiješ… kdy přijedeš ?
Odpovědi chodili: „Žiju ale nestojí to za nic… ale neboj bojuju
Ještě žiju, ale je to těžký
Držel jsem ti palce, modlil se za tebe…
Pak si mě volal, to bylo v pondělí 16.dubna…
A sotva jsi mluvil, ale ve tvém hlase byla síla a humor…
Chtěl jsem tě navštívit a dát ti trochu své energie… potěšit kamaráda. Vím chtěl jsi to také. Plánovali jsme si návštěvu, ale vždy když jsem se za tebou vypravil, volal jsi
„Upírku nejezdi, přitížilo se mi, zavolám ti.“
Naposledy jsme spolu mluvili ve čtvrtek 25.dubna…
Pak jsem ti chtěl přát k narozeninám… ale nedovolal jsem se…
No a pak mi volala tvá skvělá dcera Terezka, a řekla mi,
„ Táta si přál, aby to byl pohřeb velký a hlavně ať tam Upír udělá tu svoji srandu… jinak tam nepřijdu
Míšo…
To je maximum na co jsem se zmohl…
Promiň,…
Nesouhlasíš ?
Tak teď mě napadá… snad jen jedna Upírovština…
/ Up si sáhl do kapsy a nasadil si klaunský nos. Na znamení smutku ale tentokrát v černé barvě/
Stálo to za ten fór ?
Jo…! Tak dík Míšo
A ještě jedno přání si měl… a to mě opravdu potěšilo… dnes si s tebou tady zazpívám. Píseň Táto bumbat, kterou jsme si i složili, jsme si ji naposledy zazpívali na tvých padesátinách…
V té písni jsem ti víc než kamarád, v té písni jsem ti i dítětem…
Než píseň zazní….Mám tu teď rodinné přání. Děti Michala, Terezka a Michal, mě požádali, abych za ně moc poděkoval Martině, která se s nimi střídavě starala do poslední chvíle o Michala…
Jménem rodiny ti Martino děkuji… i jménem mým
Díky Míšo za vše
A do kondolenční knihy jsem zapsal:
Čím vším jsem Ti byl, tím vším jsem byl rád. A Tvůj celý život jako velký fór za to stál. Tvůj největší kamarád Upír Krejčí
http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/174316/pohreb-michala-peska-53-zilkova-s-agatou-usedave-plakaly-nebo-se-smaly.html
http://kultura.idnes.cz/upir-si-nasadil-klaunsky-nos-dg9-/filmvideo.aspx?c=A120515_144449_filmvideo_ob
http://www.super.cz/11533-pohreb-hvezdy-filmu-maly-pitaval-z-velkeho-mesta-zilkova-s-agatou-se-chvilemi-usmivaly.html
