Kniha psaná autorem života Upírem Krejčím, bez servítek, bez obalu. Začíná ještě před jeho narozením a převážná část je upřena na jeho mládí. Ale je to víc, je to horor, jsou to crazy příběhy hlubokého vyznání, neopakovatelné zážitky
i jemu vlastní situační humor. Dozvíte se, koho celý život miluje a má za boha, koho nenávidí. Především vás překvapí svou pravdomluvností, otevřeností, se kterou se na veřejnost normálně nechodí.
Zajímavá je výpověď o rodném Rakovníku, komických postavách, učitelkách, kamarádech, kapelách... Upíra budete střídavě litovat, odsuzovat, ale také ho budete nenávidět a zároveň milovat... Možná i chválit, za to, jaký je dnes, jak
to všechno mohl zvládnout a neztratit humor. Častokrát se zasmějete, ale také knihu odložíte, protože se vám zatají dech a nebudete chtít pokračovat ve strachu, jak to dopadne.
Otevřete knihu a začínáme... rokem 1953.
A pak narozením Upíra Krejčího: 13. 10. 1955.
Besedy, uvádění, vystoupení pro Vás
Máte zájem o vystoupení pro děti, dospělé i seniory? Máte zájem o besedu s mou, či hledáte uvádějího Vaší akce?
Pro kulturní domy, knihovny, školky, školy, firmení akce, hotely, domy seniorů, kavárny, atd.. Neváhejte mě kontaktovat!
...a malá videoukázka jedné z mých besed:
Denní aktualita - nemusí být vždy elita
Slovenský pohádkový film Maťko a Kubko
3.4.2012
Byl jsem obsazen do role Zbojníka a právě jsem se vrátil z prvního natáčení pohádkového příběhu Maťko a Kubko, točíme na Slovenku - skanzen Vychylovka... a to jsou skoro všichni herci. Můj kolega Štefko Skrúcaný, a také Roman Skamene, ten hraje žandára. A další vynikající herci.
Vzpomíkna na odcházení... ale dovolte, v tom nejlepším...
3.3.2012
VEŘEJNOSTI ZA TO DÍK, POLITIKŮM, NE! Fejeton níže napsaný, jsem začal psát tři dny před Štědrým večerem. Proč to zveřejňuji až teď? Pardon, chtěl jsem vědět jak se veřejnost zachová. Veřejnost nezklamala, veřejnosti za to velký dík. A opravdu, od chvíle, kdy jsme se dozvěděli, tu velice smutnou šokující zprávu, že zemřel Václav Havel, my všichni slušní lidé, začali jsme truchlit a to zarmoucení trvá. A ještě jeden důvod jsem měl, proč jsem to nezveřejnil, protože jsem se bál velkých emocí. Tak až nyní mě dovolte tentofejeton…
Je ráno…20.12.2011 Nacházím se v pietě, jako celý český národ a celý svět, za Váženého pana presidenta Václava Havla, jeho smrt mě zasáhla upřímně opravdu hodně, je to člověk, který pro mě „udělal“ Sametovou revoluci – a budu si ho za to vážit celý život a věřím, že nejen já, ale i celý svět navždy! V očích slzy, smutek na duši, se měnil ve chvíli, kdy jsem zjistil, že vláda se zbláznila a rozhodla, že nařídí tři dny povinného smutku ?! Okamžitě mě bylo jasné, že budeme papežtější než Papež, že nohsledi zruší co půjde, a taky jo ! Začalo to chlubením některých měst, že ruší i Vánoční trhy, vždyť ti lidé celý rok vymýšleli vyráběli, aby prodali, a oni jim to znemožnili. A pak to přišlo! I mě všechny představení zrušili. Přišel jsem o peníze se kterýma jsem počítal, a teď nemám na rodinné dárky. A k těm slzám v očích přidává se zoufalý vztek! Kdo mi dá ten ušlí zisk? Vláda, která si ten smutek vymyslela? Vzkazuji vláďe: Každé rušení kultury je pokrytectví a hloupost alibistická. Věřím, že pan Havel by toto nikdy nedovolil. Ale hokej se hrát bude, co?! /a taky se hrál/ Kim čon il, měl dva dny smutku a byl diktátor. Vždyť tohle ani bolševik neudělal když zemřel Brežněv ! Proč mě a hlavně dětem zrušili Mikulášské představení. Proč !!! Když mě umřel tatínek, a toho jsem měl rád mnohem víc než pana Havla, což jistě chápete, ten den jsem večer hrál a zrovna velikou srandu, a jeho důstojnost jsem určitě nezneuctil, ani nepošpinil. Všechna čest všem, který nezrušili představení, stačilo před představením uctít památku, minutou ticha, či panu Havlovi poděkovat potleskem. A navíc se bojím, bojím se davu plného emocí, aby nezjistil, že naše Vánoce budou příliš veselé. Nemám vše raději přehodnotit a dárky již barevně zabalené, přebalit do tmavšího, smutnějšího balícího papíru…aby mě manifestační dav nelynčoval ? Závěrem, odlehčím, abych se s toho nezbláznil. Napadá mě vtip, který vymyslel Ivan Mládek: Říká žena muži „Já se nemůžu milovat, zemřela mě teta.“ „Tak se budeme milovat pomalu a smutně!“ a milovali se… Vždyť láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí. Ve mně, ale teď bojuje nenávist s láskou… co s tím ?
Abych to odlehčil... Teď zrovna piji... a někdo s piety... taky je možné pít s pietou a to teď dělám… je 23.12.2011 – 23.00 hod
P.S. /a již opilí si říkám/ Dalajlámo, proč si nepřijel o měsíc později, o dva později mohl tu Václav Havel ještě být…
Egypt... a přání... TV POHODA
17.2.2012
Tak to jsem já... a jásám si v Egyptě. Týden... v hotelu Sharm el Sheikh jako Šejk? Teplo, až se to nedalo vydržet, ale to je z počasí to, co vlastně jediný vydržím. Doma nám zamrzla voda a naštvalo mě i to. A prý vezmou Dádu Patrasovou do ČT zpět. Což jí samo přeji, a teď čekám, že zavolají i mě... Protože oni to dělají skvěle a já jsem taky skvělý!
A dobrá zpráva, Dr. Železný koupil TV Pohoda, které jsem pomáhal na svět. Radim Pařízek je dobrej řízek, kamarád. Tak snad mě tam vezmou, když ČT ne. Platím poplatky a zájem o mne nemají. Pane Železný, když mě povoláte, tak se já, Upír, hlásím do služby, jako tenkrát, třeba i za třetinu své ceny. To mě za to stojí, protože jste nejlepší šéf, kterého jsem měl možnost poznat a který TV opravdu rozumí ! Držím už teď palce.
7.2.2012 - slaví 70 let Ivan Mládek
7.2.2012
Na fotografii Ivan Mládek, Honza Mrázek, Ivo Pešák a ? Foto z natáčení TV Country zábava, Zábavný pořad, který psal Ivan Mládek se natáčel 11 let, každý rok 10 dílů, to bylo srandy. Ivan je génius a já jsem rád, že jsem byl u toho, že si mě vybral.
7.2.2012 - slaví 70 let Ivan Mládek, a já mu naspal do jednoho bulváru, kde mu věnují větší prostor, toto přání...
Ivane Mládku teprv sedmdesátku? Kamaráde z největších, přeji Ti hlavně zdraví a dlouhá léta…. A k tomu, co už dávno máš:
Zdravý rozum, zdravou mysl pro humor, zdravou lásku /i ke mně/, zdravá auta /hlavně Ameriky/, zdravou antiperspektivu, zdravé nápady: hudební, textařské a vůbec všechno zdravé… hlavně to mládí co máš.
Tobě na zdraví, ať žiješ… slavím s Tebou, Tvůj kamarád a člen týmu v záloze, Václav Upír Krejčí
P.F.2012
31.12.2011
Vám přejeme všechno NEJ, NEJ,NEJ ! A po celý rok 2012 Ať je Vám HEJ,HEJrup ! To Vám přeje UP
První reakci... na pořad Tandem
8.12.2011
První reakce, na pořad na Tandem s J.Rosákem ?
Poslal... skvělou reakci Milan Baroš
Poslouchal jsem tvůj pořad v radiu dvojka.Netušil jsem,že jste byli s Ivanem Pešákem parťáci,pokud bys chtěl pokračovat v podobném stylu,možná bych mohl Ivana zastoupit.Už jsme se jednou potkali.Omlouvám se za tykání,pokud si nevzpomeneš,zapomeň na to.Moderoval jsem vám vystoupení na závěr mim školy s Kaftanem s aparaturou na jevišti,asi to byl začátek MIM tria.Já jsem pak pokračoval jako profi diskžokej u Sředočeské agentury a souběžně jako folkový solista s kytarou a s pořady pro děti-divadlo jednoho herce s písničkami " Malované divadlo Chlupáče Juka" a v soukromé válce proti komunistům za všechna příkoří,která napáchali naší rodině,mně osobně a celé republice. To jen naokraj,ale vracím se k původní nabídce -česká verze ZZ TOP-to byl skvělý nápad.Máš babu,další krok je na tobě.Mně zas umřel Karel Černoch a muziku a dětské pořady to já rád.Moc rád.Zdraví Milan Bartoš,Praha 9, Elektrický farmář. Odeslano z adresy:85.70
Kdo bude chtít, sejdeme se na Andělu v Praze... 22.12.20012
Jan Rosák a Upír - TANDEM
22.11.2011
Ano my jsme byli tandem, tedy já byl host pořadu Tandem Jana Rosáka, kamaráda. Dík Honzo
P.S. Dva vousáči tankují super... zábavu, no snad, hahaha, to uslyšíte
...zemřel tatínek mého velkého kamaráda z vojny... Bédy Zelenky /Zelenka z rodů těch nejslavnějších... /strýc/Zelenka: Sňatky z rozumu, a jejich syn natočil Knoflíkáře, s tím jsem si hrával v Kytlici a dokonce existuje film, který jsme točili, pak už si ale na mě nevzpomněl.../
A teď vážně
Zemřel... Bedřich Zelenka st. - Lustvisihák, vynikající autor, vymejšleč, gagman, člověk, kterého bych dnes potřeboval, aby stál jako hlavní gagmen za mým týmem... škoda dnes už takový nejsou... jsou jen vyděrači... vymlouvači... a hlavně vykradači nápadů...
Jsem rád, že jsem pana Bédu poznal... Dnes už vím, že předběhl dobu humoru, min. o sto let. Byl člověk, který měl opravdický talent, uměl naslouchat a pak s toho udělal vtip.
Říkával...
„Když mi umíral strýc, který byl sečtělý, měl přehled o všem, měl stánice ze všeho možného, uměl Latinsky, Vlámsky, Německy, Anglicky a když umíral, volal jsem na něj ´Strýčku proč si to všechno bereš do hrobu, vždyť já se to budu muset učit všechno znovu! To je nespravedlivé´ !!!“
Díky němu jsem poznal v roce 1973 pana Brodského a paní Brejchovou, kteří žili s ním v domě nad rozhlasem... a se všemi jsem trávil Silvestra.
Pan Zelenka nosíval nejmodernější diplomatický kufřík, který když otevřel, byl plný našitých gumiček z tepláků a v nich zastrkané skleničky, krabičky, tubičky, a to vše bylo plný léků. Byl to totiž celoživotní hypochondr... A vidíte, dožil se tak vysokého věku.
Narodil jsem se do doby dávno minulé… V rakovnické nemocnici, bylo to v pátek třináctého, v půl čtvrté ráno, jak u blbejch, v normalizační době roku padesát pět. Když mne omyli a přinesli matce, ta na místo, aby se radovala vykřikla, „To není můj, ten je tyyyýýýííí cikánky co rodila vedle.“ Matka tak vyváděla, že děti museli vyměnit. A je zajímavé, že té rómce prý to bylo úplně jedno. Dodnes nemám jistotu, zda měla pravdu.
Zároveň jsem se narodil i do pokusné doby, která myslím trvá až dodnes, pořád na nás někdo něco zkouší. Tenkrát lékařští vědci vymysleli, že dítě do jednoho roku musí ležet, kvůli páteři a zdravému vývoji vůbec. Tenkrát se nemluvilo na dítě v bříšku, jako tomu je teď. Tenkrát se na dítě nemluvilo ani do jednoho roku. Dělalo se na něj jen „ťuťu ňuňu.“ Později mi táta vyprávěl, „To jednou přišla na návštěvu kamarádka tvé máminky, ta tu byla vlastně pečená vařená a klábosily. A ta kamarádka si všimla, že na ně koukáš, zarazila se a povídá šeptem, ´…hele, Otylko, podívej, ten tvůj kluk na nás kouká, jako by nám rozuměl.´ A matka na to, ´ale prosím tě, dyť je to ještě blbej kojenec.´Když jsi se snažil sedat matka ti tu hlavičku pořád tlačila zpět na polštář, abys ležel. Jak vědci chtěli.“ A já na to „Hele tati, a řekni mi, ty kouříš, matka kouří, ségra kouří, proč mě to tak strašně nechutná, a navíc ani ten kouř nesnáším?“ „Tak se zeptej matky, když tě nosila v bříšku, tak hulila jak fabrika, tys v tom bříšku byl jak v plynové komoře. Ona tě tam vlastně dusila.“
