http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/174316/pohreb-michala-peska-53-zilkova-s-agatou-usedave-plakaly-nebo-se-smaly.html

VIDEO: Poslední rozloučení s hercem Michalem Peškem (†53), který v pondělí 7. května podlehl zákeřné rakovině plic, proběhlo ve Strašnickém krematoriu. Pohřeb herce, jehož proslavila role v kriminálním seriálu Malý pitaval, proběhl přesně podle přání zesnulého. Asi dvanáct minut probíhala projekce s jeho nej scénkami z filmů, kde hrál.

S hercem se přišla rozloučit jeho první láska Veronika Žilková s Agátou Hanychovou. Před rakev obě položily žluté květiny, pak usedly do první řady vedle nejbližší rodiny. Jakmile se ozvaly první píseň od Queenu, všem vytryskly slzy.

Nejdojemnější chvíle nastala, když se z reproduktorů ozvala Ukolébavka, kterou Michal Pešek nazpívala s Václavem Upírem Krejčím. Jeden mladík při ní dokonce omdlel. Smuteční řeč pronesla i přítelkyně Peška, která s ním žila v Holandsku. Po dojemném proslovu proběhla projekce několika scének z filmů, kde herec hrál. Upír Krejčí nahlas pláče. Vše proběhlo podle scénáře, který Pešek před smrtí sepsal.

Mezi smutečními hosty je Lukáš Vaculík, Zlata Adamovská, Veronika Freimanová, Jiří Krampol nebo Jiří Vondráček s manželkou. 

Na smrt čekal od února

Pešek čekal od února už jenom na smrt. Věděl, že jeho boj s rakovinou plic je prohraný. "Proto se tatínek také rozhodl, že chce umřít doma, a vrátil se z Holandska, kde žil," řekla Blesku hercova dcera Tereza Pešková (22). 

K jeho nejznámějším rolím před kamerou patří mladý kriminalista Jiříček z často reprízovaného Dietlova seriálu o skupině pražských policistů, v televizi vůbec dostal v 70. a 80. letech řadu příležitostí. Po listopadu 1989 ale herectví opustil, i když ne definitivně. Nejprve se stal poslancem za Občanské fórum a později se dal na podnikání, spoluvlastnil rockový klub nebo reklamní agenturu.

Byl také poradcem sociálnědemokratického ministra financí Iva Svobody, který musel z funkce odejít kvůli kauze poškozování věřitelů společnosti Liberta. Koncem 90. let, po roztržce Vladimíra Železného a jeho amerických partnerů v televizi Nova, působil Pešek nějakou dobu i jako konzultant Jana Vávry, který vedl tehdejší zbylé podniky CME. V posledních letech se Michal Pešek věnoval finančnictví nebo developmentu, v podnikání měl však vážné problémy.

http://kultura.idnes.cz/upir-si-nasadil-klaunsky-nos-dg9-/filmvideo.aspx?c=A120515_144449_filmvideo_ob

Ve strašnickém krematoriu se v úterý přátelé a bývalí kolegové rozloučili s podnikatelem a někdejším hercem Michalem Peškem, který podlehl 7. května rakovině plic. "Byl to nesmírně milý, příjemný kluk," řekl o něm před kamerou iDNES.cz Jiří Krampol.

"Byla s ním vždycky sranda," zavzpomínala Peškova spolužačka Veronika Freimanová. Jeho veselou povahu potvrdili i další kolegové z branže, například herečka Zlata Adamovská nebo jeho nejbližší kamarád, populární humorista Václav Upír Krejčí.

"Odešlo moje druhé já. Bohužel to humornější," posteskl si Krejčí, který také pronesl jeden ze smutečních projevů. "Jeho poslední přání bylo: Chci, aby to byl velký pohřeb, a chci, aby tam Upír udělal nějakou srandu," uvedl.

Po skončení svého projevu tedy Krejčí sáhl do kapsy a nasadil si klaunský nos. Na znamení smutku ale v černé barvě. Poděkoval Peškově přítelkyni, která se o něj starala do posledních dní, a hlasitě se rozplakal. Závěr pohřbu obstarala projekce Peškových televizních a filmových rolí.

http://www.super.cz/11374-strasliva-smrt-jiricka-z-maleho-pitavalu-z-velkeho-mesta-umiral-slepy.html

Herec Michal Pešek v pondělí podlehl zákeřné rakovině plic. Bojoval s ní dlouhých šest let. Marně. I když se nádor na plíci, kterou si Michal nechtěl nechat vzít, na čas zapouzdřil, přesto nakonec opět udeřil znovu. Na skvělého herce a také bývalého politika vzpomínají jeho blízcí přátelé a herci. Patři mezi ně i Václav Upír Krejčí, který s ním mluvil krátce před smrtí.

„Volal mi ještě před pár dny, byl strašně zesláblý a už neviděl, “ prozradil Blesku Krejčí. "Rakovina se rozbujela v celém těle a Michal jel do Prahy na operaci. Ani mi neřekl, jak dopadla. Až po pár dnech mi zavolal, to už zase z Holandska,“ pokračuje Krejčí. „Kamaráde, je to v prrr… Je to rozjetý, žádnej doktor na světě s tím nic neudělá,“ upřesnil herec.

Michal Pešek žil poslední roky v Holandsku. Podle jeho přátel chtěl umřít v Praze, proto se krátce před smrtí vrátil. Upír Krejčí promluví příští týden na jeho pohřbu. A bude se prý řídit Peškovým životním mottem, které zní "za ten fór to stálo".

Existuje od těch nejmenších až po dospěláky někdo, kdo by neznal věčně rozježeného Václava Upíra Krejčího? Jen sotva. Možná ale není moc těch, kteří by ho znali tak, jak se vám ho pokusíme přiblížit v následujícím rozhovoru.

Upírem Krejčím - potažmo mimem, hercem, zpěvákem, spisovatelem, mo-derátorem, tvůrce reklamních textů a sloganů - a úklidem, praním a čištěním?

V. Upír Krejčí: Taková spojnice skutečně existuje. Dal by se za ni považovat jakýsi motor snahy o vnitřní seberealizaci spojený s touhou moci si za takovou seberealizaci něco koupit. Jako třeba láhev a tou si vyčistím mozek, hahaha.

Sem tam vidím, že uklízečku máte i ve svém TV pořadu Up. Paráda na Public TV. Jak jste k této stylizaci do role uklizečky dospěl?

V. Upír Krejčí: No to jsem rád, že sl toho konečně někdo všiml. Moje uklízečka není vlastně normální uklízečkou, je uklízečkou zvláštní. Abych byl přesný, je to vlastně chlap za uklízečku převlečený. V Up.Parádě to nejsem já, tady jsem to já.

Přesto nějaké zkušenosti s úklidem na obrazovce prokazujete. Ale jak se na úklidu podílíte doma? Nebo je to více otázka vaší manželky?

V. Upír Krejčí: Určitě je to především doména manželky. Líbí se mi na ní, že začíná uklízet, když se to nejvíc nehodí. Například v sobotu nebo v neděli ráno, kdy se děti chtějí dívat na pohádky a ona je vyžene z postelí, že tam mají nepořádek... aby si ho uklidily... Pak je slyšet jen: „To je bezvadný, mamííí, celý týden ti to nevadilo a teď zrovna jóóó?"

Jak manželka takový domácí úklid snáší?

V. Upír Krejčí: Nevím, jak to probíhá jinde, ale když se u nás schyluje k úklidu, je to, jakoby se blížila nejhorší z katastrof a manželka vypadá, jak když ji přepadly ty nečernější můry.

Projevuje se to nějak konkrétně?

V. Upír Krejčí: Jistě. Celou dobu chodí,

Máte pro řešení těchto krizových situací okolo domácího úklidu nějaká doporučení nejen pro svou rodinu, ale všeobecně?

V. Upír Krejčí: Na starost profesionální firmě a dělat to, co člověk umí a co ho baví, supí, nic neříká... tříská se vším a já jí nechám... až vybuchne: „To sis nevšiml, že uklízím? Ani mi nepomůžeš?" Odpověď už mám připravenou: „Miláčku, proč neřekneš? Budu rád také uklízet, pomůžu ti. Ale musíš něco říct nejsem vědma a netuším, co za myšlenku se ti v hlavě narodilo a čím se užíráš... Řekneš jen „nechtělo by se ti uklidit koupelnu?"...a já půjdu a uklidím..." Pro mě je to totiž vlastně úleva, nemu sím nic iniciativně kolem úklidu vymýšlet, úkol splním a v klidu si zase jdu pracovat na svém.

A teď z jiného soudku. Jako komika a herce vás znají skoro všichni. Jako zpěváka méně.

V. Upír Krejčí: No to jsem rád, že to víte, pane redaktore. Ano, zpívám s Ivo Pešákem, máme hudební uskupení Dýza Boys a rádi se chlubíme, že nás na YouTube vidělo už přes 2,5 milionů diváků. Přesto nás ještě žádná televize nevzala do své¬ho zábavního pořadu a dokonce ani na Silvestra. Vždyť takoví dva starý pitomci vousatý, něco jako v ZZ Top, který zpívají disko, to je přeci prča, nebo ně? Dokonce nám říkají Duo Scatmen... A prodali jsme sedm tisíc CD, možná bychom prodali i víc, ale vydavatel už nechce. Ani nás nechce uvolnit pro jiné vydavatelství, které má o nás zájem. Ještě alespoň jedno CD bychom vydat chtěli.

Co takhle nějakou pikantnost ze zákulisí?

V. Upír Krejčí: To je ale jenom mezi námi - dohromady vážíme 220 kg a je nám 130 let. A jsme mladá začínající skupina.

Ještě méně lidí asi ví, že jste i autorem reklamních textů a sloganů, z nichž některé doslova zdomácněly.

V. Upír Krejčí: Ano. Já a moje kreativní oddělení, které má velký podíl na výsledku. Je to mnohokrát kolektivní práce. Tenhle znáte: Když nevíte co by najdete to... no kde? Ano to těší, ale netěší, že některé slogany jsme vymysleli a přesto si je klient nakonec nevybral. Posuďte sami, jestli jsou dobré nebo ne. Například pro Fernet: Fernet Mravenec - opice všeho druhu. Nebo pro firmu, která vyrábí Hermelín, tak pro ně jsem vymyslel Fraumelín. Rodina by si tak mohla kupovat pro taťku Hermelín, pro mamku Fraumelín... Ale protože majitel je Francouz, tak mi bylo sděleno, že germanismy nemá rád. A teď jsem vymyslel pro firmu, co prodává topení: Zažijete konečně domácí globální oteplování. A pro jeden bazar: Jsme tak dobří, že kdyby existovalo UFO, tak ho prodáváme. Míla Brutální Barták, člen našeho kreativní týmu, když jsme toto vymysleli a klient si to nevzal, prohlásil „Nebylo by lepší vymyslet slogan a ať si na to někdo začne vyrábět co chce?"

Je možné, že se vy a náš časopis domluvíme na dlouhodobější spolupráci. Mohou vás o ni požádat i firmy a společnosti z oboru úklidu, praní a čištění?

V. Upír Krejčí: Určitě mohou, protože sám podporuji čisto ve všem... Doma, když je třeba vyčistit mezilidské vztahy. Tam, kde je potřeba nových košťat k zametání před vlastním prahem, dodat nová košťata. Zkrátka si nalívat čisté víno kdykoliv a kdekoliv. Byl bych jen rád, aby to firmy nepochopily tak, že mi denně bude pět z nich volat, jestli nechceme uklidit. Větší radost by mi udělalo, kdyby měly zájem spolupracovat při vytváření nebo prezentaci nějaké reklamy, kupříkladu v mém pořadu... třeba na výrobek, na čisticí stroj, čisticí prostředek a tak. Formou hrané scénky, formou pí ár, či větší reklamy... Právě postavu uklizečky jsem ve druhém plánu plánoval totiž pro možnost reklamy. Můj pořad, jen pro zajímavost, už má půlmiliónovou sledovanost. A k tomu velmi levný vysílací reklamní čas. To už vidím jako docela výhodnou příležitost.

A protože jsme se s Upírem Krejčím na spolupráci skutečně domluvili, bude po následujících letošních pět vydání magazínu ÚKLID+ČIŠTĚNÍ ze stránek jeho tvář sem tam vykukovat. Projevíte-li zájem, může už od příštího vydání doporučovat třeba právě vaši společnost či firmu.

Ptal se: V. Vohlídka

Václav Upír Krejčí má na svých interne-tových stránkách napsáno - komik, herec, zpěvák, „spíkr", spisovatel, scénárista, básník, bubeník, fotograf (a prý také blázen).

Při povídání v jeho domě ve starých Řepích na okraji Prahy, kolem něhož denně chodil známý lotr Babinský, mimochodem čestný člen sboru dobrovolných hasičů Praha-Řepy, jsem poznala nejen milou a sympatickou ženu českého komika a jednu z dcer, ale blíže i jeho samého. Je nesmírně praco-vitý, sympatický a milý. Byl sice trochu unaven, ale ochotně mě provedl po svém domě i studiu HAPPY Řepy. Pak jsme si sedli v kuchyni a on - jak jinak, než vtipně - odpovídal na mé dotazy.

Překvapuje mě, co všechno umíte a čím vším jste: bavičem, hudebníkem, klaunem, zpěvákem, scénáristou, režisérem, autorem reklamních sloganů... Vůbec by mě nepřekvapilo, kdybyste byl také hasičem.

Hasič, jo, jo, to jo... nedávno jsem viděl na letišti to krásné skoro již nadpřirozené marťanské hasičské auto s několika jostiky, které je nepředstavitelně drahé. Tak to bych chtěl řídit, stříkat s ním. Ale už bych nezvládl ten povinný výcvik, který jsem si jen tak prošel, i při nejpomalejším pohybu mě to zmáhalo.

Čím jste vlastně chtěl být jako malý kluk a splnilo se vám to?

No to bych nerad, aby se to splnilo, chtěl jsem být popelářem. Ale hned potom klaunem. Dnes bych neměnil.

Jaká je vůbec spojnice mezi slovy hasiči, děti a vy?

Tak především hraji v Praze v Divadle U hasičů, krásné divadlo, krásná hra. S divadlem Pavla Trávníčka v komedii Otylka, velmi milé, vtipné představení, hraji tam bláznivého Amose Lesinského, který miluje tlusté ženy a také ji přebere bohatému Tasmáncovi. Alternuji v komedii Luboše Xavera Veselého Sborovna, taky velmi vtipné představení, exeluje v něm Uršula Kluková. Takže hasiči jsou naše spása, zachraňují nás, umělce.

Děti? Hodně vystupuji na vesnických venkovních akcích, které většinou pořádají hasiči, a když ne, tak alespoň tam dělají ha­sičská cvičení pro pobavení a zdravou sou­těživost.

A já dokonce jsem hrál v jedné filmové grotesce Hoří, hasiče, ještě s Bolkem Polív­kou, Otou Jirákem, Janem Kanyzou, atd. To byla taková parta hudebníků hasičů, jeli hrát na pohřeb místo toho, aby hasili dům, který kvůli tomu pohřbu lehl popelem.

No, a vlastně na hasiče si hraji a dokon­ce to tak komentuji, v létě když jsou velká vedra, tak aby mně děti neomdlívaly pod pódiem, tak do víčka u pet lahve udělám dírku a kropím je a volám: „Upír hlásí, že to hasiči hasí!"

Z okna vaší kuchyně se díváte přímo na hasičskou zbrojnici.

Vždycky poznám, když se chystají na vý­jezd. Jeden místní hasič je velký, silný chlap a strašně dupe, což se hrozně rozléhá, a když proběhne pod okny, tak hlásím „Za dvě mi­nuty jedou!", a skutečně, za chvíli se roz- houkaj a jedou. Naše jednotka v Řepích mě často zve na svá pravidelná setkání, jenže já pořád pracuji. Nebýt všech hasičů a tělový­chovných jednot, dobrých duší každé ves­nice, tak se zřejmě už nepořádají žádné zá­bavy nebo dětské radovánky. Vím to, díky nim za dětmi i dospělými jezdím.

Ti naši ze „starých" Řep, jsou nesmírně hodní. Když jsem rekonstruoval dům, tak nebýt nich, měl bych veliký problém, často sem jezdil jejich prastarý jeřáb, který sice těch dvě stě metrů jel půl dne, ale práce udělal díky šikovným hasičům-jeřábníkům za deset nových. Podobné to bylo i s výsuv­ným žebříkem.

A teď mám spásný nápad, co kdyby dob­rovolní hasiči založili politickou stranu „Ha­síme, musíme!" a těmi svými stříkačkami by hasili - spíše ochlazovali ty horké hlavy po­litiků. Taková sprcha před parlamentem.

Asi nejvíc vás diváci znají jako roz­cuchaného klauna bavícího především děti.

A nejen děti, pro dospělé hraji celkem dost, moderuji plesy a podnikové večírky.

S Ivo Pešákem zpívám, máme hudební us­kupení Dýza Boys, náš klip na Youtube vi­dělo již 2,5 milionů diváků. Ale máte prav­du, děti jsou přede vším.

Inspirovalo vás také dětství vašich dvou dcer?

A stále inspiruje. Ale spíš pro literaturu, zapisuji si jejich výroky. Použil jsem v knize For Um a už mám materiál na druhý díl. Jsou to výroky, citáty, glosy, známé, méně známé, neznámé a hlavně nové od kolegů umělců. Sbírám to, co jsem vstoupil do šou byznysu. To se psal rok 1979.

A žena Klára toho má v prvním díle oprav­du požehnaně, jeden za všechny, „Klárko dobrý?" - „Trochu dobrý, ale nevadí!"

Máte krásný dům, vaše manželka je architektka, navrhovala dům sama?

Samozřejmě navrhovala. Ale já jsem měl nějaké své představy, ona také. Já jsem člo­věk z terénu, ona projektuje u počítače. Na­konec jsme se shodli, ale designu já moc nerozumím, jsem vychovanej v bolševismu - je mi jedno, jestli si vezmu k černým kal­hotám bílé ponožky. Moje žena se snaží vést nejen mě, ale i mé dcery. Často se ptám, proč bych si nemohl vzít tohle k to­muhle? Ona mi řekne - Nevidíš, jak je to hnusný? A já kývám, že jo, ale v duchu si ří­kám, to teda nevidím.

Jedna z vašich dcer má zvláštní jméno - jak to vůbec rodiče napadlo?

Mladší dceři Kristiance, teď dvacátého března oslavila čtvrté narozeniny, také pěkně rychle stárne, co? Té patří dokonce celá ulice - Kristiánova.

Jak to?

Doktoři tvrdili, že se nám narodí kluk, ale na svět přišla holka. Neměli jsme připravené dívčí jméno. Rychle se dohodnout, bylo složité, tak padlo, že když holka bydlí v ulici Kristiánově, tak to bude Kristiana. Matrika to dovolila, protože to jsou vlastně spojená dvě jména Kristýna a Anna. Takže slaví svátky dva. Ivanovi Mládkovi se tento příběh líbil, ale hned ho vyglosoval: „Buďte rádi, že nebydlíte v ulici Vilhema Picka."

A nedá mi to, co vaše dcera - křestní jméno se jí líbí?

Kristiance se její jméno líbí moc, všichni okolo ní ho mile komentují, jí to dělá dobře. A líbí se ještě víc její sestře Klárce, která prohlásila: „Budu jí říkat Kiki, - a když mě naštve tak Kryso".

Kde vás mohou diváci zrovna vidět?

Pozvu vás ke sledování stále ještě nového pořadu na Public TV - Up.Paráda. S tímto projektem pro děti jsem oslovil Českou televizi. Nechtěli ho, protože jsem pro ně prý byl „tváří Novy". Přitom se mne předtím ČT zbavila s argumentem, že Studio kamarád a další pořady, které jsem dělal, jsou příliš sledované a tudíž prý komerční. Asi ČT divák nezajímá. Oslovil jsem tedy soukromou televizi a dohodli jsme se. Pořad připravuji ve vlastní produkci, točím ho ve svém studiu a musím tedy sám sehnat peníze na jeho výrobu. Všechny díly jsou financovány z vlastních peněz a hledám vhodné partnery. Sám si dělám dramaturga, sám si píšu scénáře a sám režíruju. Nejdřív jsem nechtěl, ale teď jsem rád, trochu jsem se to naučil a nikdo mě do toho nekecá. Lip bych pořad nepojmenoval, než jeden malý divák: „Konečně pořad, na který jsme my, děti, čekaly." Pořad je hlavně interaktivní, to znamená, že děti v něm samy aktivně vystupují, dostávají příležitost ukázat, co umějí. Na vlastních dcerách vidím, že děti jsou talentované, často jim však chybí motivace. Ta starší se učí hrát na klavír, nebavilo ji to do té doby, než jsem ji pozval do Up.parády.

Takže, děti, co něco umíte, přijďte nám to ukázat. A vám, co se díváte, moc děkuji. Už je Vás půl milionu. A já slibuji, že Žjóva jednou bude i hasičem... dobrovolným.

Komik a šoumen Václav Upír Krejčí se v rámci zábavného odpoledne v restauraci U rejnoka v Pečkách ukázal jako znalec výtvarného umění. Stal se patronem výtvarné soutěže Namaluj si svého rejnoka a při slavnostním předávání cen tvrdil, že se v příším roce musí účastnit a nejlépe vyhrát. Pizzerie U rejnoka patří k nejvyhlášenějším restauracím v okolí Prahy a často zde návštěvníci narazí i na známé osobnosti.

"Občas k Rejnokům jezdím a když jsem byl osloven, abych se stal patronem výtvarné soutěže, nebylo co řešit." řekl pro Čerta na koze Václav Upír Krejčí. Absolutní vítězkou soutěže Namaluj si svého rejnoka se stala Tereza Krejčová a odnesla si, mimo celé řady cen, i krásného plyšového rejnoka.

Václav Upír Krejčí, známý z  obrazovky Public TV jako strejda Up, prožil den U rejnoka s velkou chutí. "Báječně jsme se s dětmi bavili, už se těším na příští rok." dodal Upír.

http://www.certnakoze.cz/show/upir-rozdaval-rejnoky-2600.html

Velká tajemství obestírají zámek Kamenný Dvůr u Kynšperka nad Ohří. Alespoň to tvrdí herec, spisovatel, scénárista a v neposlední řadě také komik Václav Upír Krejčí. Usilovně se totiž zajímá o historii a legendy, které se vztahují právě k tomuto místu. Podle něj se tu nacházejí prazvláštní kameny mající léčitelskou, ale i magickou moc. Jeho bádání je teprve v počátcích, a jak sám říká, je potřeba mít se na pozoru, protože tajemné síly jsou nevyzpytatelné.

Jak jste se vůbec o tajemnu na Kamenném Dvoře dozvěděl?

Když se dělala rekonstrukce zámku Kamenný Dvůr, tak jsme mluvili s majitelem stavební firmy o tom, co je tu zajímavého. On říkal, že je to strašné, že ten objekt nemá žádnou historii. Na to jsem mu odvětil, že to není pravda. Setkal jsem se totiž s několika historiky, kteří tvrdí jednu takovou zvláštní věc. Já o ní stále hloubám, bádám a pořád se trochu obáváme všechno zveřejnit ...

Proč? Je to tak závažné?

Řeknu vám jeden příběh. Týká se to doby, když hnali alchymistu magistra Kellyho z Prahy. To byla taková zvláštní historická postava … Nebo raději začnu jinak. Oni ho nejdříve hnali z Anglie, kde zfalšoval nějaké listiny. Za to mu měli useknout ruce. Alchymista je ale ukecal, aby to neudělali. No jo, ale oni říkali, něco useknout musíme. Tak mu nakonec uřízli obě uši. Následně se dostal na český královský dvůr. Lidé si mohou vybavit filmy Císařův pekař a Pekařův císař, tam se Kelly objevuje. A jak to tedy bylo dál … Církev ho začala nemít strašně ráda a nakonec ho také vyhnala. A tady to celé začíná. Období, kdy se potom objevil v Mostě, je totiž strašně dlouhé a nikdo vlastně pořádně neví, kde se pohyboval. Některé legendy říkají, že se potuloval v západním kraji, protože je to kraj kamenů.

A jsme u těch kamenů …

Ano, je až neuvěřitelné, co se tady všechno objevuje - kamenné hřiby, píšťaly a tak dále. A právě Kelly si prý tady někde poblíž Kamenného Dvora lehl, jsa se uklidnit a na chvíli zapomenout na ty všechny, co ho naháněli. Lehl si na kámen, který si pravděpodobně tělem zahřál. Později zjistil, že ten kámen něco zvláštního umí. Bylo to tím, jak si s ním ucho, které neměl, chladil, někdy zahříval. Najednou objevil, že když někdo mluví, tak on přes ten kámen slyší pravdu. Pak hledal i druhý kámen, aby mohl slyšet i tu lež.
Nakonec se usídlil na Kamenném Dvoře, kde mu nechali pole působnosti a tajilo se, že jde o něj. Sbíral si zde kameny a přemýšlel o nich.

A jak se historie pojí s dneškem?

O tom je právě jedna zajímavá historka, kdy tady byl šéf stavebních dělníků, který svým lidem říkal, aby vyklidili dolní místnost. Když po čase přišel a dozvěděl se, že to nikdo neudělal, tak se ptal proč. Nato se zjistilo, že se tam objevil poklad. Byla to vlastně obrovská truhla plná kamení. No a právě ty kameny se nyní studují. Máme tu kámen mudrců, kámen lásky a další a další. Dokonce máme nápad, že by se některé kameny půjčovaly hostům zámku na noc. Je zde totiž jeden kámen, který dokáže dávat lidi dohromady, třeba rozhádané páry.

Zrovna sedíme a povídáme si v mučírně. Objevovala se kouzla i tady?

To určitě. Mučírnám se Kelly strašně vyhýbal. Když ale občas poslouchal za dveřmi a slyšel, že někdo úpí, tak tomu ubožákovi hodil jeden ze svých kamenů. Ten pak udělal s úlevou ááá. Protože to byl kámen, který odebíral bolest. Je toho spousty a já bych o nich mohl vyprávět strašně dlouho.

Vy ty kameny tady někde máte?

Ano, jsou tady, ale my je pořád ještě nechceme příliš ukazovat. Stala se tu totiž jedna nepříjemná situace. Řemeslník měl zakrvácené a roztrhané rukavice, a tak se ho stavbyvedoucí ptal, co se mu stalo. On na to řekl, že sáhl na kámen, který se mu rozpálil v ruce, a když ho chtěl zahodit, tak se mu z ruky odtrhly i kusy masa a rukavice. Když se na to šli ostatní podívat, tak skutečně zjistili, že kámen na pohled vypadá jako žhavý, ale jen barevně. Když ho totiž vzal do ruky stavbyvedoucí, tak se nedělo nic. Tím se potvrdilo, že hodného nepálí. Nato se popáleného ptali, co provedl, a on přiznal, že ukradl nějaké cementy. Jakmile to vyslovil, zacelil se mu prst a na kameni zmizelo odtržené maso. Tady je ale vidět, že jsi udělal ještě devět dalších ošklivých věcí, tak ven s tím, obořil se na něj šéf. Stavitel pak obcházel ostatní dělníky a každému hodil nalezený kámen. Toho se samozřejmě všichni báli, protože nevěděli, jestli se jim něco stane. Jestli je bude kámen pálit, nebo ne. Jak víme, nikdo totiž nemáme čisté svědomí, že ano?

Takže i kolem Kamenného Dvora je tajemno …

Neuvěřitelné tajemno. A neuvěřitelná energie. Dokonce zjišťujeme, že jsou tady některé kameny, jež dokáží plnit přání, stejně jako zlatá rybka. Asi tři kameny jsem si odvezl domů a teď z toho mám úplnou hrůzu. Protože když byla žena nějaká celá rozčílená z dětí a já jsem jí přejížděl tím kamenem přes srdce, tak se jí najednou zklidnil a vyrovnal tep. No, prostě to tak je. Kameny mají velikou moc, to je prokázané. Já pocházím z Rakovníka, kde žil nějaký kamenný dědek, který svážel z dalekých krajů obrovské balvany. K nim si lidé chodí nabíjet energii.

Vy jste první, komu o tom říkám. Já to všechno nyní celé sepisuji, chci tomu totiž dát nějaký smysl. A pořád se bavím s nějakými historiky, jestli je to vůbec pravda. Jedno je ale jisté, kamenem tady lidé opravdu žili. Těch pravd je mnoho. A všechno se to sem jakoby stahuje. Mě to bádání šíleně baví, jsem toho plný, ale mám i takovou vnitřní hrůzu, že jsem sáhl na něco, co se mi může vymstít nebo vrátit ve zlém.

Máte nějaký svůj oblíbený kámen?

Jeden takový mám zabalený v pytlíku. Je to voňavý kámen. Já asi vím, i proč to je. On se jakoby potí. Říká se mu nemocný kámen.
Všechno to je nesmírně zajímavé. Dokonce chceme, aby tu byl průvodce, který se to všechno naučí vyprávět. Co si budeme povídat, třeba takové horoskopy, ty mají pokračování v kamenech. Ta šutrologie je skutečně strašně zajímavá věda.