Václav Upír Krejčí (50) má stále hodně práce a docela mu teď vadí, že ostatní mají prázdniny a nikde nic nefunguje. V současné době se připravuje na větší spolupráci s TV Pohoda, což je digitální televize pro děti. Hraje převážně pro děti a pro dospělé moderuje různé akce, např. pivní slavnosti, podnikové večírky, atd.
"Zpívám a blbnu a taky jezdím s Petrem Pivrncem Urbanem náš program nese název Minišou s maxifórama," říká na úvod našeho rozhovoru Václav Upír Krejčí. „Dražíme Pivrncovi obrázky, ale pozor, ne za peníze! Častokrát je to větší legrace než Pivrncovi fóry, protože co jsou lidé ochotni udělat za jeden originál, tuhle se nám pán na jevišti nečekaně svlékl do naha. To už bylo sice moc, ale jinak jsme rádi, že se lidé umí odvázat.“
Jakožto bavič a moderátor zábavných akcí - jak to vidíte se zábavou v České kotlině?
"Je potěšitelné, porovnám-li dobu před revolucí, kdy lidé, když se po nich něco chtělo, klopili zrak, dnes už je situace pozitivnější lidé jsou vstřícnější. Horší, ale je my češi se neumíme společensky bavit – hlavně ne my chlapy, dokud se neopijem, tak se nebavíme, což jinde ve světě není. Takže bychom se měli nad sebou trošku zasmát, o odhodit sešněrovanost a nemyslet si, že jsem trapný.
Jste činný také literárně, napsal jste knížky pro děti i cestopisy...
Na podzim mi vyjde jedenáctá kniha, která se jmenuje Já a Tiskařský Šotek, kniha plná legrácek a mých fotek. Co kniha, to originál, neboť je psaná vždy pro jedno dítě. Tu první jsem napsal naší Klárce, ta tam chtěla mít fotky, ze svého alba, jsou tam její vlastní slavné výroky. To všechno je možné i u jiného dítěte dokonce Luďka Tomešová vydavatelka má počítačový program, který umí změnit nejen jména, ale i pohlaví. Stačí se jen podívat na www.soteklt.cz , už dnes je na tuto knížku asi tři sta objednávek. Mým koníčkem je také sbírat výroky slavný J.Sováka, B.Polívky, M.Plzáka, J.Suchého, I.Mládka, ale i politiků a dalších, protože jsem zjistil, že mnoho lidí ani neví, kdo co řekl a někteří si je neprávem přisuzují. Zapisuju si je a jednou je vydám knižně, to bude pokladnička mouder.“
Napsal jste básnickou sbírku Lepší býti na prachy škrt, než míti úplný prd, o které se prý pan Jiří Suchý vyjádřil, že je dobrá?
„Ano, to je pravda, ale on je na mě hodný a já to beru s rezervou! Docela uznávané jsou mé dvě knížky pro děti - Smíšek ze Smíchova - je pro úplně malé děti. Pro skoroteenagery je Kecka a Pecka na planetě Fantazie a je o tom, aby se lidi nerozváděli a netrhali rodinu. Také jsem napsal jak různí slavní pijí. Kde třeba píši a prozrazuji jak moc pije Helena Vondráčková, ale jen vodu. A úplně vážnou knížku o rodném Rakovníku. Napsal jsem noho cestopisů, které vyšli časopisecky a tak jsem s toho udělal knihu.
V Rakovníku jste měl výstavu svých fotografií, takže i fotíte?
A nejen v Rakovníku kam přišlo asi tisíc lidí, s tou výstavou jsem objel celou republiku a někde se ke mně přidal i Ivo Pešák s obrazy a to bylo v Chagal galerii v Ostravě kam přišlo přes třitisíce dychtivých koukačů. Ale mé fotky to jsou spíše takové momentky, ale řadu z nich mi otiskla i kamarádka Halina Pawlovská ve Story a Šťastném Jimovi. Můj život vůbec je taková momentka, žiju i tak, mám rád i situační humor. A dokonce bych je i rád sbíral u ostatních lidí, jak? To je můj nápad, chci abychom měli možnost nějakým přístrojem si přehrát vše co mozek viděl. Já bych s toho vystříhal ty srandy, jé to by byla velegroteska nádherných blbostí.
Přímo hýříte nápady, jak u nás zkvalitnit zábavu, jen je třeba je postupně realizovat!
To je problém nás géniů(smích). Ano ta realizace to je problém všeho. Vymyslel jsem ulici legrace, která by měla stát v Praze v jednom sportovně zábavné areálu. Tak snad to bude držme si palce, protože na světě nic takového druhého není, Praha by byla jediná na světě. S Pivrncem Urbanem jsme vymysleli grotesky a máme už na ně nabídky od anglické BBC i od italské RAI televize. Neustále však scháníme na pilotní díl bez kterého se s nama bavit nebudou. Taky si věřím, že to dotáhnem do cílena Nápadů mám mraky, tak doufám, že je postupně zrealizuji.
Pokud vím, chtěl jste také, aby se slavil mezinárodní den smíchu?!
No vidíte to je taky můj nápad, ale ten už jsem realizoval v roce 1996. Mohla to být pěkná tradice. Místo mých narozenin, které jsem chtěl pověsit na hřebík, by se místo nich slavil Mezinárodní den smíchu. Začal jsem s tím v den svých čtyřicátých narozenin. Na pražskou Letnou se tenkrát přišlo bavit pětasedmdesát tisíc lidí, vytáhnul jsem lidi z hospod a od televizí, přijeli z různých koutů republiky. Vstupné nikdo neplatil a mnoho atrakcí bylo i zadarmo. Rád vzpomínám, jak mi přišli poděkovat i starší lidi, že si mohli zadarmo skočit jumping, byli nadšení. Novináři o tom psali jako o akci století. Bohužel na další ročníky už bylo stále méně a méně peněz, což by znamenalo újmu na kvalitě zábavy a to jsem nechtěl připustit.
Takže tahle myšlenka zanikla?
Nezanikla, pořád se snažím, aby to bylo. Dokonce bych byl rád, kdyby se toho ujalo nějaké město. Když může mít Kadaň Maxipsa Fíka, nebo Pelhřimov je městem kuriozit, Jičín má Rumcajse, mohlo by to ode mě koupit jiné město a já to tam budu rád dělat. Když o to Praha nestojí, může to mít nějaké město jako svůj program a může se stát kolébkou humoru.
Jaké to je, dělat humor?
Je to takové čudné. Jako by o humor nebyl zájem. Lidi si snad myslí, že ten, kdo je vážný, je chytrý a ten, kdo se směje, je blbec. Jenže opak je pravdou. No ono není čemu se divit, když lidi humor vyměnili za úchylné šmírování – realitšou. Také si myslím, pro ty co neuměj si vymyslet jiný program jako je jít, na procházku do přírody, divadla, kina, že takový lidé by měli mít nákupní centra zakázaný, jinak nezačnou hezky žít. Mnozí úplně opomíjejí to, že dostali darem něco tak nádherného, jako je život a tolik času promrhají bloumáním po obchodních řetězcích. Je děsivé kolik Čechů si pustí televizi a sledují v ní blbosti jako telenovely! Tito lidé nežijí. Nechávají žit za sebe někoho jiného, je mi jich líto, a to upozorňuji, že to není o penězích, na ty se člověk nemůže vymlouvat, je to o nápadech a ty pak jen realizovat.
Chtěl jste být vždycky hercem? Jste také dobrý mim...
Hercem jsem chtěl být odjaktěživa, klaunem tvrdím, že jsem se už narodil, a mimem jsem byl jen s donucení minulého režimu, nekecal nám do textů a pouštěl za hranice totálních dnů. Zpěvákem omylem, spisovatelem a básníkem náhodou a to vše dohromady dělám hrozně rád, jo a ještě rád rejpám.
A Upír jsem zvrácený namísto abych lidem vysál krev tak jim dožil ji napumpuju
Jak vznikl váš image věčně rozčepýřeného baviče? Čí to byl nápad?
Nápad to byl, ale ne můj! Převzal jsem ho od Stana Laurela, kterého mám šíleně rád. A když jsem později zjistil, že to byl on který byl autorem všeho co s Oliverem Hardym dělali, byl mi ještě víc sympatický, všimněte si i když plakal, jako by se smál, i při tom pláči byl optimistický, protože měl ty zvednutý vlasy! Geniální a tak jsem si ty vlasy zvednul taky… No a vousy mám od vojny, kde jsem se musel denně holit. Pak jsem se zařekl, že už se holit nebudu. A to je to kouzlo vtipného Upíra, když jdu po ulici zamračené lidi rozesmávám.
Proč vám říkají Upír? To přízvisko se stalo nedílnou součástí vašeho jména!
Mám ho už od základní školy. Stalo se to, že během školního představení vypadl elektrický proud, vzal jsem někde sirky a svíčku a jak jsem si zespodu osvítil obličej, diváci začali křičet - upír, upír! Od té doby už mi to zůstalo. Nejdříve jsem z toho byl dost nešťastný, protože mi tak říkal celý Rakovník. Když jsem se potkal se spisovatelem prof. Boškem, který mi nabídl, abychom spolu udělali představení vše se změnilo. Opravdu jsme představení nazkoušeli, ale on mi před premiérou zemřel. Ale stačil mi poradit, abych si to jméno nechal, že to bude mít rychlejší vzestup na vrchol slávy a měl pravdu.
Hrajete převážně pro děti, takže k nim máte zřejmě velmi dobrý vztah...
Nevím, jestli je to vztah, ale myslím si, že je to určitě velké porozumění pochopení co děti chtějí, ty nechtějí babičky, dědečky i rodiče, kteří na malé děti šišlají. Když se narodila naše Klárka, tak zjistíte, že je to hotový člověk, akorát nemá v hlavě databanku informací, které mají dospělí. S takovým tvorem přeci nemůžete jednat jako s nějakým blbečkem. Začal jsem s dětmi blbnout, ale na jejich úrovni. Zjistil jsem, že to umím a děti to ode mě berou. Pro děti u nás hraje hodně umělců, ale řada z nich to absolutně neovládá, což je tristní!
Jak byste hodnotil zábavu pro děti, která se dělá u nás?
Je nás málo kdo to s dětmi umí. A je málo i pořadatelů, kteří jim to také umožňují. Nedavno jsem zažil, že pořadatel na den dětí uspořádal koncerty sice slavných Anety Langerové, Dana Bárty, já je mám na rozdíl od nich rád, ale rodiče s těma capartama byli zoufalí. Neustálí hluk decibelů je vyhnal domů…
Co se týče mých zkušeností, chodil na dětská představení do mateřské školky, kam chodila moje dcera a bylo to strašné! Ty většinou umělci „šmíráci“, kteří produkujících zábavu pro děti jsem totiž viděl, že je jim stydno, protože si jsou si vědomi že to neumějí. A pak jsem pochopil proč se tak děje, byli jsme na vánoční besídce naší mateřské školky a to byla katastrofa co s dětmi udělali spíš neudělali, no když nemají vkus, to je pak těžké jak mají vybrat dobré umělecké programy.
Dětí je mi líto. Je málo programů pro děti a i velká Praha nemá pro ně dost programů. To na vlastní kůži zjišťujeme, když pro dítě hledáme a ono akorát 30.000 návštěvníků v ZOO
Kde všude máte představení? Jezdíte s vlastním programem?
Úplně všude, po celé republice. Zrovna teď v sobotu
A v neděli celé odpoledne jsem ve Žďáru nad Sázavou. Ještě že jsem tzv. multifunkční umělec. Ten den tam uvádím, udělám blok pro děti, blok pro dospělé a pak jindy přijede Ivo Pešák, s nímž máme skupinu Dýza Boys a společně zazpíváme. V noci ještě přijede Pivrnec Urban a uděláme spolu přestavení pro dospělé. Takže pořadatelé tak mají za málo peněz hodně muziky!
Určitě máte nějakou zpětnou vazbu od diváků. Jak se vaše programy líbí?
Reakce jsou okamžité, lidi chodí, děkují, lidi chodí jsou rozesmáté, lidi chodí s dobrou náladou domů a to je to nejlepší ocenění. Teď nedávno se mi stala taková hezká příhoda, po představení za mnou přišla celá rodina. Jejich dítě mi nakreslilo obrázek, tatínek mě přinesl v kelímku pívo a maminka prý nevěděla co by mi dala, tak vsadila sportku a darovala mi tiket, na který jsem vyhrál tři sta korun! Ten život je ale krásnej a navíc, když si lidé takhle navzájem umí udělat vzájemně radost.
Když jste tak pracovně vytížen, máte čas na svoji rodinu?
S časem je to ošemetné. Myslím, že rodině se můžete věnovat čtyřiadvacet hodin denně bez spánku a je to pořád málo. Zjišťuji, že čím více času věnuji rodině, stejně pocit zůstává, že se ji nevěnuji málo! Musím ale říct, že teď jsem se o prázdninách o rodinu opravdu staral. Byli jsme společně na chalupě u babičky, společně na dovolené dokonce společně i v hospodě na pívu (smích). Naše šestiletá Klárka se naučila na chalupě na kole na dovče potápět, plavat a skákat do vody, takže se z ní stal nejlepší sportovec naší rodiny.
Pozorujete na Klárce, že by po vás zdědila lásku k humoru?
To se asi časem ukáže, ale humor už ví co je, sama formuluje odpovědi, aby byli když né humorné, alespon úsměvné. Jedna hláška za všechny. Zeptal jsem se jí - Tak co, Klárko, dobrý? Opáčila - trošku dobrý, ale nevadí!
A co druhá dcerka?
Kristiáně je pět měsíců a byla s námi také u moře. Bylo to fantastické a všem, kteří se bojí jet s tak malým dítětem k moři, to mohu jen doporučit.
Co vám udělalo v poslední době velkou radost?
Sluníčko a moře!
Věříte na vlastnosti lidí podle znamení zvěrokruhu?
Jsem rozený ve znamení Vah, což si myslím, že není bůhvíjak dobré znamení a vím také, že znamení fungují. Když si přečtu o svém znamení, tak je to o mně. Jsem váhavý, i když proti tomu všemožně bojuju, hlavně prací.
Sdělíte čtenářům nějaké moudro?
Jedním moudrem končívám svá dětská představení - říkám, že jsem nabyl dojmu, že jsou nejlepší děti na celém světě, a že si to mohou říkat ode dneška do svých nejdelších životů. Dávám potom dětem hádat, kdy končí dětský život a začíná život dospělého člověka. Hádají různý věk a já jim nakonec sdělím - možná, že máte pravdu, ale dětský život končí tehdy, když dítě uvidí křivdu a nezasáhne. Tak buďme celý život dětmi, ať ty křivdy z našich životů vyženeme!
Alena Součková