Za život krásnější

Glosovat by mohl Ivo Pešák se kterým jsme založili pěveckou skupinu Dýza Boys, a vydali CD (hudbu napsal Jindřich Parma, slova Upír a Ivo jezdíme zpívat i po diskotékách…)

Jak si představujete sebe za 10 - 20 let?
Jak budu vypadat? Něco mezi Sean Conerym a Janem Werichem. A to něco mezi tím je Upír Krejčí – starší o 10 – 20 let

Za co nejvíc utrácíte?
Za život krásnější…

Kdy umíte říct absolutní NE?
NE, Ó NE, NOU, NIX, krucifix to je těžké! Říci to razantní ne…

Bez čeho se v životě obejdete?
Bez chudoby, hlouposti, závisti… atd.

Na co by vás jiná žena ulovila?
Na pěknej zadeček, na hubenou postavu a na tučné konto. A to vše v celku, prosím nedělit.

Na co se při setkání díváte nejdřív? (Oči, ústa, ruce....)
Na nejerotičtější místa na ženě, někdy jsou to i ty oči
(ovšem moje oči dostávají oční smyk nebo styk?)

Umíte balit kufry?
Uměl jsem balit i ženský a pak mi jedna řekla: „…sbal si kufry“ a já to musel taky umět.

Od koho snášíte kritiku?
Od své ženy a pak od Mirky Spáčilové, protože od ní mě to připadá žárlivost, vypadá to jako by chtěla jednou být Upírem Krejčím, a to by mohla být poprvé snesitelná… kritička.

V čem nikdy nepolevíte?
Ve vydělávání peněz, ve vymýšlení krásných blbostí, ve psaní… v sexu…

Co děláte, když jste unavený?
Když jsem unaven, pracuji jen, hodně toho udělám a pak zjistím, že to byl sen, že usnul jsem v křesle s hlavou na stole a ještě víc unavenější.

Váš největší vzhledový komplex?
Že jsem hubený a krásný

Komu jste ublížil?
Ani kuřeti, ani ženu květinou, ani sem nehledal hůl… i když je někdy život na mě „zlý PES“

Na co jste ulítlí? (boty, kabelky, auta, papoušek...)
Na kalkulačky, na mobily, na americký auta, na srandu…

Kde nejraději odpočíváte?
V hospodě, u moře, v autě, na ženě…

Dovolená snů?
U moře v teplých krajích

Co nejraději nosíte na sobě?
Barevné věci (ženě se ale nelíbí, můžu je nosit jen u moře a tam se teda vyřádím). V létě volné plandavé, v zimě teplé upnuté.

Nejděsivější okamžik školy? V práci?
Že to s tím učením myslí smrtelně vážně. A že mě začali přeučovat s leváka na praváka. Že jsem nepsal slohové práce podle socialistických osnov, ale tak jak to bylo doopravdy a takhle píši dodnes, a to pořád čas nevódnes.

Co právě čtete?
Tyhle řádky, jsou-li moudré, nebo vtipné. Nebo přinejhorším obojí.

Čeho chcete dosáhnout?
Vysokého věku, postavení. Hlavně chci dokázat, že nejsem ten blázen za kterého mě považujete… někteří, vždyť v mých očích jsem někdo jiný, třeba vážený uznávaný polointeligent - zneuznaný

Koho milujete?
Sebe, ženu Zuzanku, dceru Klárku, život! Dobré lidi. Práci…

Oblíbená barva?
Lila…

Oblíbené jídlo?
Jakékoli dobré

Komu se svěřujete?
Ženě, vrbě, a prázdnému papíru…

Nejoblíbenější předmět doma?
Plná lednice

Co byste chtěli dělat za rok touto dobou?
Stejně jako každý jiný den… nic a mít se dobře

Kolik chcete, aby vám teď bylo?
Bylo, nebylo… Hlavně aby bylo…

Oblíbená kytka?
Rozkvetlá příroda (plná alergenů)

Co byste dělali o volném víkendu?
Pracoval… na své ženě a na nových knihách: Slabiklhář, Rakovník bude…, Upír uděluje…

Oblíbená hudba?
Nahlas hudbu puštěnou a jakou?: Fanky, melodickou, šlapací, rychlou, pomalou, vážnou, veselou, dobrou… stravitelnou od Stravinského, Bacha si musím dát před dechovkou,
Jinak upřednostňuji P. Colinse, J. Cocera, J.Zavinula, Kenny-G. K.Santanu atd. A TICHO! Ticho můžu i na plný pecky.
A hlavně tu naši Dýza Boys, viď Ivo Pešáku?

Kdy jste se nejvíc báli?
Teď! Třeba, aby se líbilo co píšu

Kdy jste byli nejvíc šťastní?
Bývám… každou chvíli to na mě přijde, třeba teď!

Kdy jste byli nejvíc nešťastný?
Bývám… každou chvíli to na mě přijde, třeba teď!

Nejpříjemnější chvíle je, když…
Je příjemná a ta je vždy, když chci, aby byla příjemná

Jak dlouho jste schopni sedět na záchodě?
Na toaletu letím v letu, tam nečtu – krátce posedím a hned zas vyletím – to zdravý si tvrdím. Běžím hned k papíru a rychle vše zapíšu, protože často mívám myšlenkový průjem.

Jaké máte komplexy?
Komplex mých budov (že to nedostavím). Komplex sex (že to jednou nepostavím)… A komplex vícecenosti…, méněcenost už mám za sebou.

V čem spíte?
V posteli a v noční dámské košili. Jo a ještě spím v peřinách a ve snách.

Jaký máte mobil?
Funkční. Stále zapnutý… a takový co mě sluší. Třeba hodinky mi nesluší a proto je nenosím. Díky mobilu mám dobré pokrytí. Díky mobilu, se mi každou chvíli zvyšuje kredit – dobíjením. Díky mobilu, můj druhý velmi užívaný jazyk je SMS. Ano mám mobil a taky automobil, a protože chci být free - hans nepoužívám…

Váš H.atd. Václav Upír Krejčí

Zavolal jsem jednomu slavnému moderátorovi a zeptal se, zda mi může nenápadně zjistit, kdy se bude ve svém soukromí doma nacházet velký český mim a komik - Václav Upír Krejčí! "Hele, měl by být doma ve čtvrtek 17.listopadu, tak někdy od oběda!" Zněla vstřícná a vlastně konspirační odpověď.

Cestou jsem v hypermarketu koupil silvestrovskou čepku, konfety, párátka na jednohubky, tři sklenky na sekt a sekt samotný. Tenhle díl Neohlášené návštěvy se bude vysílat na přelomu roku, tak ať tak vyzní.

O třinácté hodině zjistím, že zvonek nefunguje. V bílém, právě rekonstruovaném baráčku, očividně někdo být musí - svítí se v podkrovní místnosti a tu a tam se jakási záda mihnou kolem okna. Pod přízemními okny větřík čechrá čerstvý mladý trávník. Rozkročím se natolik, abych jej nepošlapal a už nahlížím na parapet s komentářem pro diváky: "Zatím víme jediné, Václav Upír Krejčí je důvěřivý muž! Hned za přízemní okno si vystaví drahou tiskárnu a rádio!" Pak levou rukou zaťukám na okno a málem si při své neobratnosti rozbiji hodinky. Další bušení praktikuji na vrata, okap, elektrickou skříň, to vše tak usilovně, až naproti vykoukne z okna nemilá dáma: "Co tam tak bušíte, vždyť není doma!" Bráním se, že jsem kohosi zahlédl, ale hned se dovím, že to jsou zedníci, kteří nikomu stejně neotevřou.

Mrazivo, větrno. Tak nepřívětivě začínalo naše čekání na Upíra. Stepoval jsem před jeho barákem celé dvě hodiny a mohl se zlobit jen na sebe, vždyť jít někam bez ohlášení taková rizika nese.

Do kamery v patnáct hodin říkám, že mi tváře natolik ztuhly, že ani nemůžu už mluvit. A v tom se k bílému baráku přiřítí tmavě modrá Fordka s fousatým řidičem!

Jen co Upír vystoupí z vozu, má před ústy mikrofon. A teď se ukáže, jestli na nás bude mít náladu! Prvních 5 vteřin je trošičku zaskočen, pak v něm vítězí profesionalismus a než řeknete švec, je i před naší kamerou jako doma. Ostatně, jen co překročíme práh brány do dvora jeho malé usedlosti, je vlastně skutečně doma.

Hned nás vede do své chlouby - stodoly! "To si sednete na zadek!" Říká ve vtipu, ale já si na něj fakt sednu! Nádherná stodola! Přestavená na sál, studio, výstavní místnost, prostě, co chcete. A má svůj bar. A Upír? Hned demonstruje, jak se ovládá pípa. "Žena mi stále opakuje: To ti nevadí, že barák není dostavěnej, ale hlavně že máš už zprovozněnou svoji pípu!"

Stojím u stěny kreseb Upíra. Jeho přátelé, samá známá a věhlasná jména, si ho na různých kouscích papíru "podali". Najdeme tu i jeden obrázek, který si namaloval Upír sám. Jak říká: "Kreslit neumím, ale tohle se mi povedlo, tak je to můj jediný výtvor na celém světě!"

Najdeme tu i zeď s desítkami fotografií, co fotka, to Upír a nějaká slavná osobnost. A na další stěně zase zarámované cáry nebo cárky papíru, popsané panem Šimkem, paní Hermanovou, panem Suchým a mnoha dalšími populárními osobnostmi, které měly nějaký důvod Upírovi napsat. Pobavil mě asi ze všech nejvíc cáreček papíru se vzkazem od Miloše Kopeckého: "Upíre, po vás jít na jeviště je o držku!" A pod podpisem bylo připsáno: "Výraz o držku je v tomto případě ještě společensky únosný!"

A pak se postavíme před plátna - Upír v desítkách vyobrazení! Báječná díla! A naproti této dominantní stěně s olejomalbami najdeme zvukotěsná vrata, dveře na WC a kolem dokola velká foto díla samotného Upíra. Erotiku v nich Upír nezapře!

Odskočím si na WC a spatřím z blízka, že nápis vlastně není WC ale symbol platidla Eura, osobně na dveře Upírem namalovaný. A přímo na toaletách zdobí stěnu fotka s dospělým Upírem, navlečeným do plenek!

S kamerou nás Upír protáhne celou stavbou, budoucím obývákem, ložnicí a kuchyní s dřevěným původním stropem. "Tady jsme měli červotoče, ten nejhorší druh! Oni v tom trámu žijou deset let, pak vylezou ven, otentučkujou se, zemřou a jejich mladí zase vlezou dovnitř! Na deset let!"

Závěrem, po malém přesvědčování, se dostaneme i do malé přízemní garsonky, kde provizorně rodina Upíra žije. Haldy knih, panenky jeho dcerky, andulka, počítač, kuchyňka. Sedíme a zamýšlíme se nad dnešní dobou, nad reality show, nad pořadem Výměna manželek, kam ho chtěli dostat, ale on odmítl.

"Až to tady Upíre dostavíte, vyměníte s to s námi? Přece vás nebude pak bavit tady žít v takovém klidu!" A Upír vypráví o tom, že už je ta rekonstrukce unavuje, že se na ten klid těší!

Aby na samotný konec chyběla moje oblíbená věta: "Neuvaříte nám aspoň kafe?" - jsem si nedopustil! A Upíra šokoval. "Já, vařit kafe?" Ale už se zvedá a v kuchyňce myje hrnečky…

Opouštíme Řepy, část Prahy, kde Upír žije a v autě si rekapitulujeme natáčení. Mám radost, že sklenky Upírovi přišly vhod, hned je zavěsil do svého baru ve stodole. Třeba se na Silvestra právě z nich napije a tenhle přípitek mu přinese štěstí, tolik potřebné u každého kumštýře, zvláště takového, který umí rozdávat svojí prací štěstí široko daleko!

Václav Upír Krejčí: Teď uháním řemeslníky

Pátek | 7. 10. 2005

Komik Václav Upír Krejčí se vzdal života na venkově a plní si svůj velký celoživotní sen. Staví v Praze originální rodinné sídlo, které výstižně pojmenoval Happy Řepy. Dům se totiž nachází v klidných uličkách starých Řep, a že tu bude šťastně a veselo, o tom prý nemůže být vůbec pochyb...

Zajímavé vychytávky vymyslela manželka

I když bývalý statek zatím připomíná spíš staveniště, a všude se to jen hemží řemeslníky, návštěva u Upíra Krejčího stála určitě zato. Alespoň bude možné za čas porovnat, jak se mu všechny plány podařilo dotáhnout do konce.

Bývalý statek se každým okamžikem doslova mění před očima, a to podle projektu jeho šikovné manželky Zuzany, která je architektkou.

Bydlení budou sloužit dvě bytové jednotky a garsoniéra. Obývák vyzdobí krb a zajímavým prvkem se určitě stane kamenné obložení stěn. "Žena si vymyslela řadu originálních novinek. Jsou to například nezvyklé tvary místností a oken," dozvěděli jsme se od Upíra.

Mohli jsme se přesvědčit, že okna jsou opravdu netradičně řešená. Jenže teď se prý v továrně bojí, zda se jim povede sklo do potřebného tvaru vůbec užíznout.

Stodolu už brzy pokřtí

V rodinném sídle bude kromě pohodlného bydlení i originální víceúčelový prostor Stodola.

Bazén, ten má přece na zahradě kde kdo. Ale taková stodola, která se dá rychle přetvořit na galerii, studio, tančírnu nebo jeviště, to je novinka.

"Ve Stodole budou mít třeba kamarádi možnost pobavit se u pípy. Ale nejen to. Může se tam hrát divadlo, koncertovat, natáčet vidoklipy..." 

A kde to zavoní  kumštem, tam je Upír ve svém živlu. Za pár dní oslaví padesátiny a už se těší, jak Stodolu, kde právě stavební úpravy vrcholí, na pořádném mejdanu jak se patří pokřtí.

Autor: Jiřina Rybářová

RECENZE – na CD – DÝZA BOYS
Šéfredaktor Express News Jaro Rác mi volal a nabídl, že nechá napsat recenzi na naše právě vyšlé CD – Dýza Boys. Zeptal jsem se ho „Komu to dáš ať nám to moc nezkritizuje, víš jaký jsou všichni chytrý !“ A on mi na to odpověděl „Tak si to napiš sám!“ A položil telefon. Já myslím, že bude první, který něco takového otiskne. Takže se vám představuji v další roli, jako recenzista.
Držím v ruce obal nového CD Dýza Boys. Obal je výrazný a image obou protagonistů (I.Pešák a V.Upír Krejčí) bezkonkurenční. V přístroji se točí již po několikáté, znovu a znovu, melodická disco muzika, škoda že ji neslyšíte - JE DOBRÁ ! Z kuchyně na mě křičí moje žena „Nezbláznil jsi se! To je tak vlezlý.“ „Ne ! Teď ji poslouchám jako recenzista“ „Cože, jako penzista?“ „Děkuju!“ A pustil jsem to hlasitěji. V tom stará sousedka Tupcová, buší na dveře… „Vypněte tu bláznivou muziku!“ Jediná, hodná moje tříletá Klárka volá, „Tati pusť to ještě! Mě se při tom dobře tancuje!“ a přitom sedí na nočníčku. „A Klárko, co by jsi řekla, jak zpívá táta se strejdou Pešákem?“ „Zpíváte hezký písničky.“ „Ano, zpíváme unisono, a dohromady to pěkně ladí uchu, že? A 11 písní, opravdu CO PÍSEŇ TO HIT!“ Kdo by měl zájem něco vidět a i si objednat, může na www.dyzaboys.cz />Děkuji Václav Upír Krejčí

Na Hvězdné party v hotelu Praha testovaly české celebrity lahůdky výrobců vinných specialit. Akce se zúčastnil i známý znalec vín Radek John.

Nebývalé množství manželských a sourozeneckých párů dorazilo na Hvězdnou party do hotelu Praha, aby otestovalo lahůdky výrobců vinných specialit. Část návštěvníků party překvapovala nezřízenou žízní, celebrity popíjely střídmě a zachovávaly chladnou důstojnost. Do radostného alkoholového reje dorazil i manželský pár Slávek Boura - Markéra Mayerová. Zatímco krásnější polovina vyznává klasiku v oblékání, líčení a účesové tvorbě, silnější část přišla s novou hlavou. "Nový účes už nosím nějaký čas, ale Blesk je první, kdo si toho všiml," řekl nám uznale Slávek a okamžitě podal vysvětlení: "V mém věku jsou obměny vítány a koneckonců je jednodušší a levnější vyměnit účes než manželku." Známí znalci vín Radek John se Zlatou Adamovskou decentně testovali nabízené vzorky a okamžitě odborně posuzovali kvalitu. Jen Václav Upír Krejčí poněkud vybočoval z řady. Životní optimismus podpořený několika dávkami sektu ho natolik rozdováděl, že jeho kouzlu záhy propadla i partnerka.

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity/25880/boura-ma-novou-hlavu-adamovska-chut-na-vino.html

Zpěvák Dalibor Janda oslavil své padesátiny na výletní lodi Šumava, přestože mnoho důvodů k radosti po nedávné tragické smrti svého syna nemá.

Trojnásobný Zlatý slavík Dalibor Janda slavil padesáté narozeniny. Pro příbuzné a přátele uspořádal o víkendu soukromou party na výletní lodi Šumava. Na hosty čekalo nejen dobré jídlo a pití, ale i kulturní program, v němž zazpíval směs svých největších hitů i sám oslavenec. Dalibor Janda všechny pozvané vítal na lodi a osobně je i usazoval podle pečlivě vypracovaného zasedacího pořádku. Populárnímu »Hurikánovi« se sexy chraplavým hlasem přišla popřát i řada známých osobností jako herci Jana Šulcová, Jiří Krampol, Luděk Sobota, zpívající mim Václav Upír Krejčí, imitátor Václav Faltus nebo zpěvák Michal David. A dokonce i živá a navíc ještě oblečená opice! "Pozval jsem i našeho rodinného přítele, psychiatra Honzu Cimického, aby mi řekl, zda jsem normální, když jsem se rozhodl oslavovat padesátiny. Ten věk je totiž spíš k pláči než k oslavě," usmíval se Dalibor Janda. V jeho očích byl přesto vidět smutek. Před dvěma měsíci totiž spáchal sebevraždu skokem z pražského Nuselského mostu jeho syn Dalibor (+21). "Je to tragédie, ze které se nikdy úplně nevzpamatuju. Nechtěl jsem nic oslavovat, ale když se začali hlásit příbuzní a kamarádi, že mi chtějí přijít popřát, nakonec jsem je poslechl," přiznal Blesku Janda. Na oslavě nechyběly ani jeho křehká manželka a dcera Jiřinka (14).

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity/15072/hurikan-janda-slavil-abrahamoviny.html

To byl večírek: Danková ukázala umělé zuby, Janda přivedl exmanželku a Upír Krejčí s manželkou přiznal, že jsou blázni.

Nadcházející svátky lidi ženou do lůn rodin a do náručí přátel. Na party pořadu Prásk, kde Lenka Hornová představila své CD, přišla do Solidní nejistoty Lucie Zedníčková s manželem Vítkem Pokorným a synem Mikulášem. Václav Upír Krejčí přivedl manželku a dvouletou Klárku, Petr Janda bývalou manželku a Josef Alois Náhlovský se dostavil s Josefem Mladým. Nakonec to ale rozparádil s modelkou Lucií Trnkovou. "Určitě vás překvapí, jak slavím Štědrý večer," žertoval komik Mladý. "Máme opravdu zvláštní zvyky. Ozdobíme stromeček, uložíme pod něj dárky a pak spořádáme smaženého kapra s bramborovým salátem." Jeho kolega Náhlovský přiznal, že Vánoce slaví raději 24. července, protože bývá daleko příznivější počasí nežli na sklonku roku. "Nemáme Dědu Mráze, ale Dědu Teplo a představuju ho samozřejmě já. Dárky nerozdávám, ale naopak dostávám. Je to příjemnější varianta," vysvětlil Josef Alois lakonicky. Zato Vánoce u Krejčích jsou skutečně tradiční. "Klárce jsou teprve dva roky a už má prakticky všechno," konstatoval Upír. "Bojím se dalších let, co jí pak budeme dávat. Já totiž koupím všechno, co vidím. Jsme s manželkou blázni. Neshromažďujeme jen hračky, ale i předměty, které jsou podle nás potřebné a nezbytné ke Klárčině výchově," dodal Václav.

http://www.blesk.cz/clanek/celebrity/6509/nahlovsky-ma-vanoce-v-cervenci.html

Potěšit lačné publikum a rozhýbat jeho bránice, to věru bývá oříšek i pro borce, kteří na svých "komických" zádech kromě tlumoku s humorem mají křížků víc, než živá třetina slavného Mimtria - Václav Upír Krejčí (47). Třebaže u něho permanentně bojuje srandista s filozofem, převažuje hravá radost, která je častokrát "za všechny peníze".

Na vaší první vizitce mimo jiné stálo: mimuji, blbnu..., na další: divadelní a filmový herec a na té poslední dokonce: prezident Mezinárodního dne smíchu. Znamená to snad, že jste "přešaltoval"?
Heleďte, vždyť dneska už je každej prezident něčeho, a jako takovej blbne. To má původ v oslavě mých čtyřicátých narozeninách, kam přišlo asi 700 lidí. To mě zaskočilo a uvědomil jsem si, že příště už bych na to potřeboval Strahovský stadion. Proto vznikl Mezinárodní den smíchu na Letenské pláni, kde týden přede mnou vystupoval Michael Jackson před 70 tisíci diváků. Krapet jsem ho trumfnul, když na naši produkci se přišlo vyblbnout ještě o osm tisíc diváků víc.

Diváci vás vnímají jako fousatého kluka s vlasy vyčesanými do vrabčího hnízda, bezuzdně lítajícího po jevišti. Zklidnil jste se věkem?
Vlasy vyčesaný nahoru jsem "ukradl" Stanu Laurelovi - i smutnej vypadal v týhle frizúře vlastně veselej - protože takovej styl budí neuvěřitelnej optimismus. A zklidnil jsem se jen díky tomu, že jsem ztloustnul a sádlo pohybu brání. A ještě něco: jak jezdím po světě a píšu cestopisy, moc si z toho nepamatuju. To není tím, že bych byl blbej, ale proto, že jsem si musel vymejšlet. Když budu parafrázovat Werichovo "Hloupý lidi mají čas si pamatovat, my chytrý to musíme vymejšlet": když člověk ze sebe vydává, nemá čas vnímat.

Nepostrádají vás někdy u rodinného krbu?
To je fakt tragédie. Slýchávám mojí ženu, jak říká: "Upírku, víš o tom, že žijem a že máme Klárku?" Protože miluju moře a slunce, bral bych sedmimílový boty a přenesl se tam někdy s celou rodinou. Na Dětský den jsem dělal šňůru po severní Moravě a všechno si odřídil a odehrál sám. To je ten čas a energie, která pak doma schází. Použiju-li příměr Miloše Nesvadby, každej máme misku na něco a já jsem si svou misku na děti vybral, protože hraju pro děti a hraju pro ně rád. Bohužel doma už bývá miska prázdná...

Také kouzelné texty básníka Jiřího Žáčka, jež jste spolu s někdejší Popelkou Evou Hruškovou a Dášou Herzánovou nazpíval, jsou důkazem lásky k dětem…
My jsme dokonce s Jiřím Žáčkem iniciovali skupinu lidí, která vymejšlí novej styl humorných veršů - čím kratších, tím vtipnějších. Ono bývá unikum vymyslet něco, s čím člověk může jít s klidem před lidi na jeviště.

Ale nesníte aspoň trošku o charakterní roli?
Tenhle národ je příšernej, jak málo má režisérů a scénáristů, kteří se zabývají humorem. Já režiséry, co mě neobsazujou, nepotřebuju. Mám totiž výhodu, že si mě vybírají jejich lepší zahraniční kolegové. Známý anglický oskarový režisér mě například obsadil do filmu Příběh rytíře. Hrál jsem hlavní roli bezdomovce ve francouzském filmu, stejně jako velkou roli ve filmu čínském.

Sláva, nebyl jste zaškatulkován…
U nás bohužel ano. Miloš Kopecký, který mě měl strašně rád, mi jednou řekl: "Hele, ty to budeš mít tak těžký jako já a Bróďa, který je nadosmrti Hajajou. Já ztvárnil doktora Štrosmajera a pak jsem tři roky netočil, protože žádnej režisér si netroufl sáhnout na majestát téhle zbožňované postavy." Když jsem pak v Jirešově Lvu s bílou hřívou hrál profesora Nejedlýho, řekl mi Kopecký: "No jo, co je to platný, žes to odehrál dobře, když holt lidi neřeknou - hele, Nejedlý, ale - hele, Upír!"

Takže co s vámi dělají prkna, která znamenají svět?
Ta jsou pro mne posvátná.. V divadle jako nikde jinde dochází ke kontaktu, kterej testuje herce i diváky. Navzájem se "osahávají" a vědí o tom.

Musí herec být (s odpuštěním) děvečka pro všechno, anebo mu stačí mít dobrý žaludek?
Myslím si, že herec musí být obojí, neboť je tak jako tak poplatný době, systému, zaměření i koncepci. Vždycky se musím smát, když komediant řekne: "Tohle bych nikdy nedělal." Dělá to, co je ve scénáři a basta! V opačném případě není herec, ale nafrněnej amatér. Odmítne-li světová hvězda nějaký scénář, není to proto, že by byl špatný, protože k filmovým či divadelním stars se prostě špatný scénář nedostane. Odmítne jedině z důvodů, které smrdí osobní averzí k režisérovi nebo k hereckým partnerům. Já sám neodmítám skoro žádnou roli.

Dokážete se vysmát sám sobě?
Často. Vlastně pořád, vždyť je to nezbytná rekvizita komika. Samozřejmě, že se vzápětí zase pochválím...

Kdyby lidi přestali chodit na srandu, byla by to vaše tvůrčí smrt?
Kdyby oni přestali chodit, sám bych za nimi chodil do hospod, fabrik, na venkov... Konečně - já to dělám i teď.

Kdepak asi je ona pomyslná hranice mezi smíchem a trapností?
To není ani tak problém toho, kdo humor vytváří. Člověk, který bonmot nebo grimasu odsoudí slovy "to je trapný", bývá zpravidla zahleděný do svého nitra. Takže jestli je na věci něco trapného, je to on sám.

Kdybyste si pořídil panáka-otloukánka, za co by nejvíc dostával?
Za lidi, kteří nejsou na svých místech - za lidi, kteří bohužel zůstali na svých místech - za ty, kteří korumpují a jsou korumpováni a škodí - za ty, kteří...

Co byste nejraději "zašantročil"?
Nemohoucnost, neschopnost, nenávist… Já vím, z čeho nenávist pochází: právě z té nemohoucnosti, protože dotyčný je předem naštvanej na to, že ten druhej dělá něco, co on sám nedokáže.

Asi existuje bůžek legrace. Povídáte si s ním?
Jestli existuje, pak je to žebrák v polorozpadlých šatech, "oplývá" vráskami, je šedivej a moc špatně chodí. Dělat humor není nic jiného než dřina a odříkání. Tím povídáním je každé představení.

Ovlivnil nějak váš umělecký pseudonym legendární objev krevních skupin Filipa Janského?
Mně říkají Upír proto, že prý vysaju z člověka sílu. Ale já se jen bráním: na lidi hloupý a na ty, co vás nemají rádi, je zapotřebí veliká energie. V opačném případě budete sám vysáván. A to bolí. Já jsem ale zvrácenej upír: namísto abych vysával, nalévám energii lidem do žil... humorem.

Kým byste za žádnou cenu nechtěl být?
Nechtěl bych bejt blbec.

A komu byste nabídl židli?
Těžká otázka. Já bych ji zatím nechal volnou. Co kdyby přišel někdo... lepší?

Respektujete pravidla silničního provozu, nebo se spoléháte na to, že upíři v zrcátku nejsou vidět?
Respektuju veškerá pravidla a nejenom na křižovatkách, protože jsou základem demokracie a v té já žiju rád.

Ocenil byste Nobelovu cenu za upřímnost?
Bral bych Oskara za blbnutí.

Kdybyste měl čtenářům Naší rodiny nalít čisté krve, ale držel se pohádkové zásady: Upíre, nepřelij...
...tak bych použil svůj vlastní slogan: HUMOR NÁS NIC NESTOJÍ A BEZ NĚJ SE NIC NEHOJÍ!

Myslíte si tedy, že upíři přežijí i v novém tisíciletí?
Budou muset - jsme jedné krve ty i já...